Na západním okraji městského centra ve Znojmě se nachází Hradní ulice s hradním komplexem. Hrad samotný zaujímá ostrožnu nad soutokem Dyje a Gránického potoka ve Znojmě. Součástí hradního komplexu je také známá rotunda svaté Kateřiny.
Mimořádná poloha znojemského hradu, poskytla vhodné prostředí pro člověka již ve 4. tisíciletí př. n. I. Ostroh byl zřejmě
prastarým kultovním místem a v 11. století si jej vybral moravský a později
český kníže Konrád I. a jeho syn Litolt jako místo pro stavbu nového
dřevěno-hlinitého hradu. V 1. polovině 12. století hrad trpěl spory mezi českými a moravskými Přemyslovci. V té době se zde nacházela
mincovna, v níž byly raženy mince znojemského údělného knížectví. Hrad byl
rezidenčním sídlem moravských markrabí Konráda Oty a Vladislava Jindřicha, kteří hrad
přestavěli do kamenné podoby a zpevnili silnými zdmi a netradiční osmibokou věží (tzv. Loupežnická věž, r. 1892 se zřítila). V době husitských bouří byl znojemský hrad
pevnou oporou krále a později císaře Zikmunda Lucemburského, který zde v roce 1437 umírá. V letech 1529-1530 zde pobývala královna Marie, vdova po Ludvíku Jagelonském. Koncem 17. století byl již napůl v ruinách. Dekretem císaře Josefa I. z roku 1709 byla zadní část hradu věnována jako léno
hrabatům z Deblína.
Později byl význam hradu spíše regionální, v 18. století byl
přestavěn na barokní zámek. Přední část hradu s
rotundou, Loupežnickou věží a maštalemi koupili znojemští měšťané, kteří zde v roce
1720 založili pivovar. Když v roce 1784 zemřel hrabě Josef z Deblína, poslední majitel panství, připadl zámek císaři. Inventář byl záhy rozprodán a prázdná zámecká budova pak po celé 19. století sloužila jako občasná
kasárna a vojenský špitál. Od roku
1910 byla budova v majetku města využívána
pro muzejní účely.
V současné době interiéry hradu představují
život raně novověké společnosti prezentací historického nábytku ze sbírek muzea. Návštěvníci zde tak mohou nahlédnout do
pánského salónku s cennými předměty orientálního umění či
salónku dámského s bohatě zdobeným rokokovým zrcadlem.
Empírovému hudebnímu salónu vévodí klavír s loveckou scénou nad klaviaturou vyrobený ve vídeňské dílně Johanna Ehrlicha z 2. čtvrtiny 19. století.
Další působivou místností hradu je tzv.
deblínská kaple s nástropními malbami Jana Michaela Fissého, který svými malbami vyzdobil také sál předků. Po více než 20 letech se do kaple vrátil v původní zrekonstruované podobě barokní oltář s dvojicí andělů. Tyto adorující anděle vytvořil ve 40. letech 18. století známý
barokní sochař Jiří Antonín Heinz původně pro kostel Nanebevzetí Panny Marie při sdruženém klášteře minoritů a klarisek. Na odlišnosti života vrchnostenské společnosti a jejich poddaných pak upozorňuje tzv.
selská jizba vybavená lidovým nábytkem.
Krom historického nábytku je jedna z hradních místností věnována dílu
znojemského sochaře Hugo Lederera (1871 – 1940) či
grafikám Josefa Dorého (1805 – 1878). V císařském sále si pak můžete prohlédnout
galerii habsburských panovníků, která dříve zdobila velký zasedací sál znojemské radnice. O dřívější podobě města Znojma vypovídá veduta města z roku 1688 připomínající i dávno zaniklé architektonické památky.
3D virtuální prohlídka místa