7 věcí, které nevíte… o Českém červeném kříži

Až do poloviny 19. století se o vojáky zraněné v bitvách a válečné veterány nikdo nestaral. Neexistovala žádná systematická péče o zraněné, žádná zařízení pro jejich umístění a ošetřování, natož ošetřující personál s odpovídajícím zařízením a vzděláním. Vše změnil rok 1863 a založení mezinárodní humanitární organizace založené na neutralitě a dobrovolnosti, jejímž posláním byla péče o raněné ve válkách a ochrana zdravotnického personálu. Dnes je Český červený kříž humanitární společnost, která působí v oblasti civilní obrany a ochrany obyvatelstva. Má 15 tisíc členů a dobrovolníků a poskytuje pomoc v případech katastrof a jiných mimořádných událostí, poskytuje zdravotnické, záchranné, sociální a další humanitární služby a působí jako výlučně uznaná pomocná organizace vojenské zdravotnické služby. Kromě toho působí v oblasti zdravotně-výchovné, spolupracuje s poskytovateli zdravotní péče a šíří znalost Ženevských úmluv.


 

1. Co předcházelo založení Červeného kříže?

V roce 1859 švýcarský podnikatel a obchodník Henri Dunant (1828–1910) vyrazil do Itálie, aby se kvůli obnovení obchodních povolení setkal s francouzským císařem Napoleonem III. Cestou se ovšem stalo něco, co změnilo jeho život: Dunant se stal očitým svědkem následků krvavé bitvy u Solferina, v níž padlo téměř 40 000 vojáků a na bojišti zůstaly ležet tisíce raněných bez pomoci. Dunant odložil své plány stranou a začal se věnovat organizaci péče a ošetřování zraněných. Své zkušenosti také popsal v knize Vzpomínka na Solferino, která byla vydána v roce 1862 a setkala se s velkým ohlasem. Veškeré jeho snahy vyústily založením mezinárodně působící organizace, která měla pomáhat obětem válek, především pak raněným vojákům.
 

2. Mezinárodní červený kříž

Na konferenci v Ženevě se v říjnu 1863 sešlo 36 delegátů z šestnácti evropských zemí. V srpnu 1864 se konala ustavující konference, na které byla podepsána První ženevská úmluva, kterou v následujících letech postupně ratifikovaly další evropské státy. Mezinárodní červený kříž poskytuje ochranu a pomoc vojenským, ale i civilním obětem – válečným zajatcům, zadržovaným civilistům, raněným na bojištích a civilnímu obyvatelstvu na okupovaném nebo nepřátelském území. Dohlíží na dodržování mezinárodního humanitárního práva a také navštěvuje politická rukojmí. Členové organizací se ale věnují i řadě dalších humanitárních činností nejenom pro lidi postižené ozbrojenými konflikty či přírodními katastrofami, ale i pro seniory, bezdomovce, osamělé matky, zdravotně postižené děti či invalidy. Organizace sídlí v Ženevě, kde také můžete navštívit Muzeum Červeného kříže.
 

3. Symboly Červeného kříže

Světoznámý symbol Červeného kříže vznikl už v roce 1863. Symbolem nové organizace se stal červený kříž na bílém poli, barevně převrácená švýcarská vlajka coby synonymum neutrality. Muslimské země místo kříže v roce 1876 zvolily za týmž účelem červený půlměsíc v bílém poli a od roku 2007 se může pro označení dobrovolníků užívat též červený čtverec v bílém poli. Během válečných konfliktů jsou kříž, půlměsíc i čtverec mezinárodně uznávanými symboly ochrany raněných a nemocných a také těch, kteří o ně pečují. Reprezentují také nezávislost, neutralitu a nestrannost hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce.
 

4. Nobelova cena pro Henriho Dunanta i Červený kříž

Po založení Mezinárodního červeného kříže se Dunant stal mezinárodně respektovanou osobností. V roce 1865 mu Napoleon III. udělil řád Čestné legie a roku 1901 se společně s Frédérikem Passym, francouzským politikem, ekonomem, pacifistou a profesorem univerzity v Paříži, stali prvními nositeli Nobelovy ceny za mír. Samotný Červený kříž se pak stal nositelem Nobelovy ceny za mír třikrát, a to v letech 1917, 1944 a 1963.
 

5. Kdy vznikl Český a Československý červený kříž?

V českých zemích byl Vlastenecký pomocný spolek Červeného kříže pro Království české založen 5. září 1868 jako 13. národní společnost Červeného kříže na světě. V roce 1870 pak vznikl Vlastenecký pomocný spolek pro markrabství Moravské. Pokračovatelem obou zemských vlasteneckých spolků se po vzniku samostatného Československa stal Československý červený kříž, založený v únoru 1919.
 

6. Československý červený kříž a Alice Masaryková

Iniciátorkou založení národní společnosti Červeného kříže byla Alice Masaryková (1879–1966), dcera prezidenta nového československého státu Tomáše G. Masaryka. Shromáždění sociálních pracovníků, zástupců armády i osobností kulturního života se konalo v únoru 1919 v Obecním domě v Praze. Alice Masaryková viděla poslání Červeného kříže v prevenci a léčbě tuberkulózy, v boji proti hladu a podvýživě, zejména u dětí, ve zdravotní výchově i výchově ošetřovatelek, v provozování sociálních zařízení, hovořila rovněž o výstavbě sanatorií pro chudé či nemajetné. Shromáždění se usneslo na návrhu na ustavení Československého červeného kříže a do jeho čela navrhlo právě Alici Masarykovou, která za sebou měla již řadu let práce v sociální a zdravotní oblasti.

Alice Masaryková byla první a jedinou předsedkyní Československého červeného kříže v době mezi světovými válkami, funkci vykonávala až do své rezignace v prosinci 1938. Zemřela roku 1966 v Chicagu a roku 1994 byl z iniciativy Českého červeného kříže její popel převezen do České republiky a uložen do rodinného hrobu na hřbitově v Lánech. Jménem Alice Masarykové nazval Český červený kříž Medaili Alice Masarykové, své nejvyšší vyznamenání. Poprvé bylo uděleno roku 2003 u příležitosti desátého výročí samostatného Českého červeného kříže, zřízeného po rozdělení Československa v roce 1993.
 

7. Muzeum Alice Masarykové a Českého červeného kříže v Lánech

Právě v Lánech můžete kromě hrobu rodiny Masarykovy na místním hřbitově, zámku Lány s rozsáhlým parkem a Muzea T. G. Masaryka navštívit Muzeum Alice Masarykové a Českého červeného kříže. Dům, ve kterém se dnes nachází muzeum, nechala Alice Masaryková na vlastní náklady v roce 1928 vybudovat pro místní pobočku Československého červeného kříže. Budova včetně okolní zahrady pak sloužila jako vzorný sociální dům a jedna z prvních poraden pro matky s dětmi, a to až do roku 1991. V přízemí nahlédnete do bytu Alice G. Masarykové s autentickým Aliciným nábytkem a do dobové čekárny pro matky s dětmi. V prvním patře se expozice věnuje především historii světového Červeného kříže s důrazem na období první světové války a válečných konfliktů vůbec.