Historie prvních vážně míněných pokusů o změnu času se začala odehrávat na začátku 20. století. Už v červenci 1908 si letní čas zavedli obyvatelé městečka Port Arthur v kanadském Ontariu a postupně se k pokusům připojila i jiná místa.
Ve velkém byl
letní čas poprvé zaveden za první světové války v roce 1916, a to v řadě evropských zemí. Důvodem bylo to, že lidé tak mohli více využívat přirozené světlo a ušetřilo se tak palivo a energie pro armády bojující v první světové válce. Zatímco ale například
Švédsko v letním čase nepokračovalo, v
Německu, tehdejším
Rakousku-Uhersku, jehož součástí tehdy byly i české země, anebo
Velké Británii změny pokračovaly i v dalších válečných letech. Letní čas se pak opět zavedl za druhé světové války, opět byl zrušen, a v 70. letech se znovu vrátil. Průkopníkem změn času prý tehdy byla
Francie. Od roku 1996 probíhá střídání zimního a letního času téměř v celé Evropě stejným způsobem a ve stejném čase, tedy v noci z poslední soboty na poslední neděli v březnu a říjnu.
Dodejme, že zimní čas není protikladem letního času, který v současné době platí zhruba od konce října do konce března. Jde o čas standardní (středoevropský čas – SEČ), známý také jako astronomický. Skutečný zimní čas byl u nás v historii zaveden pouze jednou, a to od 1. prosince 1946 a do 23. února 1947.