Čerti na Troskách

Podle pověsti nechal stavitel hradu Čeněk z Vartenberka prosekat podzemní pukliny a jeskyně, aby chodba v případě obležení sloužila k tajnému zásobování či úniku. Přístup do podzemní chodby a sklepů uzavíraly náhodným zvědavcům těžké, železem pobité dveře. Tajemné podzemí Trosek přitahovalo pozornost amatérských badatelů a dobrodruhů od 18. století. Asi 500 metrů východně od hradu v příkré skalnaté a zalesněné stráni se nachází vchod do jeskyně.

Za vstupním otvorem se nachází prostora až 5 metrů široká, jejíž dno se sklání přibližně k severozápadu. Jeskyně se zužuje a posléze ústí ve skalní rozsedlinu, z níž odbočují tři chodby. Jedna pokračuje ve směru vstupní chodby k severozápadu, ale je zavalená. Druhá směřuje vpravo (k severovýchodu) a končí též závalem. Třetí chodba jde vlevo (k jihu) a po několika metrech se zvětšuje v prostor, který jeví známky lidské činnosti. V této jeskyni se nachází i tzv."podpisová skála" s vyrytými podpisy těch, kteří toto místo navštívili. Na několika místech je možné spatřit varovné nápisy, psané dokonce i švabachem: „3 dni sme blaudily, Twa smrt gestli deš dál".

Roku 1859 se čtyři studenti ze Sobotky po několika dnech prokopali úzkou, asi 100 m dlouhou chodbou do velké jeskyně, která byla dle jejich slov prostorná jako Malé náměstí v Jičíně. Vzduch byl čistý a chladný, dno rovné, písčité a vlhké. Na něm leželo několik balvanů různé velikosti, které se patrně utrhly ze stropu. Některé velké balvany visely ještě u stropu, což činilo pobyt v jeskyni velmi nebezpečným. Vpravo od vchodu ústila šikmá, široká chodba, jež vedla do jakéhosi hlubokého sklepa.

Dalšímu postupu touto chodbou však studentům zabránil obrovský pískový balvan, na kterém bylo černou olejovou barvou napsáno: „Ani krok dále, sice tvoje smrt". Dle dochovaných místních zpráv se však někteří odvážlivci dostali až za onen vysoký balvan a dorazili k malému jezírku, z něhož vytékal slabý potůček. Podle svědectví, které se zachovalo ještě z let před 2. světovou válkou mezi místními obyvateli, chodba ústí k podzemnímu jezírku, které sloužilo jako zásobárna vody pro hrad. Skutečností je, že doposud nebyly na hradě nalezeny žádné stopy po studni. Možná právě nánosy písku brání přístupu k podzemnímu jezírku za nímž jsou nízké, železem pobité dveře vedoucí k nikdy neobjeveným cennostem. Loupeživý rytíři Šof a Švejkar někde museli ukrýt svůj lup. Také Ota z Bergova, který se roku 1415 podílel na vyloupení Opatovického kláštera, skryl ukradený poklad do podzemního labyrintu. Vstup do podzemí z hradu musí být dobře ukrytý, protože se jej dodnes nepodařilo objevit.