Josef Krejsa – malíř jihočeské krajiny

Výstava "Josef Krejsa – malíř jihočeské krajiny" bude k vidění v Galerii Dragoun v Písku od 1. 11. 2024 do 1. 2. 2025.

Vernisáž výstavy Josefa Krejsy se uskuteční v pátek 1.11. v 17.00 hod.

Výstava představí díla českého malíře a grafika Josefa Krejsy, který se inspiroval tradiční českou krajinomalbou a vlivem významných tvůrců 19. a 20. století. Jeho tvorba zachycuje krajinné motivy jako údolí, lesnaté kopce, pastviny či divoké strže, které obohacuje expresivní barevností a svěžím rukopisem. Atmosféra obrazů, plná poetiky a nostalgie, vychází z hlubokého vnímání krajiny a jejích proměn.

Josef Krejsa - český malíř a grafik
Pouze nemnoha výtvarným umělcům bývá dopřáno podmanit si rodný kraj, umocnit jeho krásu svou tvorbou či osobitostí malířského rukopisu. Josefu Krejsovi se to podařilo v díle zasvěceném Šumavě a rodnému Husinci. Vznikalo při jeho poutích krajem s kufříkem barev, štafličkami a typickým tralaláčkem. Málokdo tehdy tušil, že potkává klasika, osobnost, člověka neodmyslitelně patřícího tomuto regionu.

V malířově tvorbě mělo veliký význam již vnitřní zrání v období dětství a mládí. Plnou podporu měl v měšťanské škole od odborného učitele Františka Míky, kdy se mu dostává vedle poznatků z oblasti perspektivy, funkcí světla a stínu v prostoru i možnosti trávit řadu hodin výuky v přírodě a malovat vodovými barvami. Po škole pokračuje u malíře dekorací Františka Kováře v Netolicích, kde maluje interiéry zámků, přičemž všechny udivuje jeho samostatnost. Přínosem pro jeho malířskou praxi je i poznání F. Alta ve Vídni, kde se naučil staromistrovskému malování, a vynucený pobyt v zajateckém táboře v Santa Maria nad Neapolí, kde se stává žákem Františka Pavla Michettiho, známého italského figuralisty. Tak vlastně po I. světové válce, již jako hotový a zkušený malíř, začíná studovat ve speciálce Maxe Pirnera na Akademii výtvarných umění v Praze.
Osobní přesvědčení i vliv studia české krajinomalby, především malířů 19. století, kteří vytvořili pevnou a širokou základnu českého krajinářství pro příští generace, jej opět přivádí k této tématice. Stejně jako Josef Navrátil, Adolf Kosárek, Julius Mařák, Antonín Chittussi či Alois Bubák se snaží o překlenutí popisného charakteru české krajinomalby.

Dominantně se toto projevuje v námětové oblasti. Krajinný reliéf zelených údolí, lesnatých pahorků, kopců, pastvin, kostelíků, ale i expresivita strží, nekultivovaných sadů a Boubínského pralesa jsou podtrženy mollovými barevnými akordy a svěžím rukopisem. Z poetické přírodní barevnosti pak vyciťujeme typickou atmosféru, někdy až tíhu, která nemá daleko k tvůrčím polohám literárního díla J. Zeyera, J. S. Machara a především Karla Klostermanna.

Přes malířské mistrovství se začíná v roce 1931 věnovat s úspěchem i grafické tvorbě. Prvním jeho dřevorytem byl Husův rodný dům, námětovou oblast i velikosti grafik postupně rozšiřuje. I zde však snaha hledat nové technologie a malířskost vede J. Krejsu k barevnému projevu a často se jedná z hlediska grafiky o velice rozměrné práce.