Kniha a závoj – výstava k výročí 1100 let od smrti sv. Ludmily

 Vystaveno bude  39 originálů až do 30. ledna 2022 a během víkendu 14.až 16. ledna 2022 budou v barokní Zrcadlové kapli k vidění ty nejvzácnější a nejzajímavější rukopisy, inkunábule a staré tisky, včetně Velislavovy bible či bohatě iluminovaného latinského fragmentu Dalimilovy kroniky.

Letos uplynulo jedenáct set let od mučednické smrti nejstarší světice českých zemí sv. Ludmily. Kým vlastně byla? Byla to první historicky doložená pokřtěná Češka a manželka vládnoucího knížete, Přemyslovce Bořivoje. Byla to babička sv. Václava, tedy osoba formující jeho duchovní cestu. Byla to žena podílející se na procesu christianizace českých zemí. Vývoj jejího kultu odráží složité duchovní dějiny českých zemí, od úsvitu křesťanství přes utrakvistické období k baroku až po katolizaci. Stanovenou časovou hranicí je s ohledem na vystavené originály rok 1800.

Výstava s poetickým názvem Kniha a závoj nemá ambice shrnout komplexně sv. Ludmilu. Tak učinili další kolegové v jiných výstavních a tištěných počinech. Tato výstava sleduje Ludmilu v rukopisných a tištěných originálech z fondů Národní knihovny. Doprovázet ji bude také virtuální výstava a následovat v roce 2022 kritický výstavní katalog.

Na výstavě pracoval osmičlenný tým řadu měsíců. Výstava bude probíhat ve dvou prostorách a ve dvou časových rovinách. Od 13. prosince tohoto roku až do 30. ledna roku 2022 bude zpřístupněno třicet devět originálů v Galerii Klementinum. Nejvzácnější a nejzajímavější rukopisy, inkunábule a staré tisky budou vystaveny v Zrcadlové kapli během víkendu 14. až 16. ledna.

Tematicky se výstava člení do osmi bloků. První blok (Ludmilin život) rekapituluje její život a osobnost. Rozvoji jejího kultu byl ponechán značný prostor ve druhé části. Kult se původně rozšiřoval lokálně v okruhu kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě (zejména breviář VI E 13 z konce 12. století, breviář XIII C 1a z konce 14. století, Corpus officiorum VI G 3a z konce 14. století). Teprve Karel IV. inicioval rozvoj její úcty po celé pražské arcidiecézi (Velislavova bible XXIII C 124 z poloviny 14. století). Zajímavé je sledovat vztah utrakvistů k této světici (české překlady Řehoře Hrubého z Jelení XVII D 38). Její kult byl následně využit v procesu rekatolizace českých zemí (zejména Jan Tanner: Svatá cesta z Prahy do Staré Boleslavi v české, latinské a německé verzi). Obraz svaté Ludmily jako babičky svatého Václava vedl ke zhodnocení její osoby ve svatováclavských legendách (zejména latinský fragment tzv. Dalimila XII E 17, Josef Dobrovský: Kritische Versuche aj.) Čtvrtý blok sleduje Ludmilu jako součást panteonu českých světců, tedy ve společenství ostatních českých patronů (zejména Univerzitní teze Th.119).

Nejrozsáhlejší blok zahrnuje Ludmilu očima historiografů. Značný důraz byl kladen zejména na tištěný materiál. Mezi autory profilují tak známá jména jako třeba Václav Hájek z Libočan, Pontanus z Breitenberka (Bohemia Pia), Beckovský (Poselkyně starých příběhů českých) či J. F. Hammerschmidt (Historia…).

Další blok Ludmila a hudba je doslova zhudebněný. Pomyslně listujeme notovanými rukopisy (třeba i rozměrným Malostranským graduálem XVII A 3) a tištěnými kancionály (zejména Šimon Lomnický z Budče) včetně tvorby Adama Michny z Otradovic. Zmíněny jsou také kramářské písně. Samostatný prostor byl věnován Ludmile v kazatelství. Poslední část nahlíží na Ludmilu jako přímluvkyni (zajímavé soukromé modlitby XII D 11, tištěný Hortulus. Zahrádka duše).

Výstava bude pružně reagovat na okolní dění, tj. na vývoj epidemiologické situace. Samostatná virtuální výstava bude plnohodnotně kopírovat v rozšířené verzi celou výstavu v elektronickém prostředí. V následujícím roce 2022 bude také vydán kritický výstavní katalog, na kterém se bude podílet prakticky stejný autorský tým a budou sledována stejná témata, jen v mnohem širším záběru. Zároveň bude pro děti připravena dětská dílnička, pracovní listy a také komiks ze života sv. Václava.