Švolík Miro – 101 fotografií (1975–2025)

Hravost a svobodu v aranžované fotografické tvorbě přinesla do Československa v 80. letech Slovenská nová vlna, jejíž nedílnou součástí se Miro Švolík stal. K jeho nejznámějším dílům patří kompozice snímané z výšky, kde lidské figury vytvářejí originální vizuální příběhy. Při realizaci hrálo klíčovou roli prostředí i kontakt s lidmi vystupujícími na fotografiích. Tyto snímky lze vnímat jako určitý druh performativního umění, které získává plný význam až ve výsledném fotografickém záznamu.

Ve své další tvorbě se postupně vzdálil od fotografování ležících postav z ptačí perspektivy a začal experimentovat s vícenásobnou expozicí. Tuto již klasickou metodu osvěžil svým vtipem a kompozičním cítěním. Propojením tvoří vizuální metafory, které vyzývají diváka, aby na svět nahlédl z nového úhlu pohledu. V nečekaných spojeních vznikají překvapivé momenty, které dávají každodenním situacím kreativní a poetický rozměr. Dobrým příkladem toho jsou krajiny s pečlivě nasnímanými figurálními kompozicemi nebo skládaná série „Květiny slasti”, kde snoubí tvarosloví rostlin s lidskou smyslností.

Neustálé hledání nových forem, které by co nejlépe vyjadřovaly jeho představy, vedlo ke vzniku děl připomínajících koláže nebo asambláže. Postupy odkazující na poetismus a dadaismus nabízejí divákovi nový pohled na fotografickou práci, jež kombinuje něžnou absurditu, lehkost a ironii.

Za svou tvorbu získal řadu ocenění, včetně prestižní Infinity Award, udělené Mezinárodním centrem fotografie v New Yorku. Uspořádal více než 80 samostatných výstav a zúčastnil se více než 150 skupinových expozic. Jeho práce je zastoupena v řadě významných světových sbírek, například v Museum of Modern Art v New Yorku, The Museum of Fine Arts v Houstonu, Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze a dalších. I dnes Miro Švolík nepřestává experimentovat a jeho dílo zůstává živým dialogem mezi tradicí a současností.