Zdeněk Miler: (nejen) Krtek a Emilie Milerová: Cesta

Zdeněk Miler (21.2.1921- 30.11.2011) dosáhl „nesmrtelnosti“ pohádkovou postavičkou Krtka. Meziplanetární známosti se Milerovi dostalo v posledním roce jeho života, kdy americký astronaut Andrew Feustel vyletěl do vesmíru s několikagramovým maskotem – Krtkem, protože babička astronautovy ženy byla Češka a „na Krtečkovi“ vyrostla už i u nich třetí generace…

Kreslený film a knižní ilustrace – to je úctyhodné dílo, které po sobě Zdeněk Miler zanechal: 65 filmů (r.1948 – O milionáři, který ukradl slunce, r. 2000 – Krtek a rybka), 60 knižních ilustrací ( 1946 – Tři mušketýři, 2007 – Krtek a zima). Postavička legendární figurky roztomilého Krtka – mima, který se díky dětské, nonverbální komunikaci domluví se všemi dětmi a lidmi – to byl cíl, který si výtvarník stanovil. Obecně se říká, že malíř – výtvarník maluje sám sebe a v případě Zděňka Milera je to pravda beze zbytku – hodný, laskavý, dost bojácný, stále se snažící dělat dětský svět bezpečný, pohádkový a dětem přívětivý. Ke konci života už bez nadsázky přiznával :“…já jsem Krtek…“, natolik se se svojí pohádkovou postavičkou ztotožnil…

Milerovo dílo ovšem zdaleka není jenom o figurce Krtka. Měla jsem štěstí a po první výstavě, kterou jsem s tímto umělcem udělala, jsme spolu posledních 18-20 let Milerova života spolupracovali. Mnoho výstav v Čechách, Evropě i v Japonsku, hodinový dokument a monografie, autorizovaná a graficky schválená ještě za Milerova života. Proto vím, co si tento muž přál: aby po jeho odchodu lidé věděli, že jeho výtvarný svět nebyl „jenom“ Krtek.

Emilie Milerová: Narozena 11.4. 1936 v Praze, kde žila do roku 2022, nyní žije a tvoří na Dobříši, kde je možné v zámecké galerii v oranžerii vidět od r.2022 průběžně její dílo. Začátek malířské tvorby Emilie Milerové byl bezpochyby ovlivněn souzněním s přírodou a filozofií sufismu, ovšem její výtvarné sklony – chtěla být oděvní návrhářkou – byly u ní patrné od školního věku.

Manželství se Zdeňkem Milerem, mužem "zakletým" v ilustrační a filmové tvorbě pro děti, ji prostor pro vlastní tvorbu neposkytovalo, takže začala systematicky malovat až ve svých 60- ti letech... První výtvarné drobnosti malířky měly v sobě stopy výhradně naivních malířských principů, propojené s téměř encyklopedickou znalostí fauny a flory v úsměvných příbězích... Důraz na propracovaný detail, snová barevnost, ruka vedená citem, intuicí a poetikou. Postupné zdokonalování malířského rukopisu, studium výtvarných zákonitostí a práce na osobním duchovním rozvoji – to je charakteristika CESTY, po které se Emilie Milerová sama vydala... Dnes má svůj osobitý výtvarný projev a okruh oblíbených témat, rozvolněnější rukopis a zkušenosti s různými malířskými technikami a postupy.

Unikátní "odbočkou" je pak kolekce prací na čínské motivy, což je celoživotní zdroj malířčiny filozofické i umělecké inspirace a obdivu. Proto se – s neskutečnou pílí – ponořila Emilie v roce 2008 do studia čínské tušové malby, poezie a kaligrafie.

Pavla Slancová, kurátorka