Čtyři alegorické plastiky Živlů, vytvořené k roku 1715, se původně tyčily na římse renesanční mostecké radnice. Dnes stojí na betonových soklech před Magistrátem města Mostu.
Barokní pískovcové plastiky pocházejí z let 1715 – 1718. Znázorňují
čtyři živly:
vodu,
zemi,
vzduch a
oheň. Památkově chráněný soubor barokních soch byl vytvořen v dílně Jana Brokoffa. Nespletl by se ten, kdo by vsadil na skutečnost, že
soubor soch patří k uměleckým dílům, která během své existence podstoupila
několikeré stěhování. Původně se tyčily na římse renesanční mostecké radnice. Když se počátkem 80. let 19. století tato honosná stavba bourala, byly z jejích pilířů sochy sneseny. Až
do roku 1937 pak zdobily nároží druhého patra zvonice u děkanského kostela. Po válce sochy na dlouhá desetiletí spočinuly
v lapidáriu mosteckého muzea, až je v roce
1979 památkáři usadili na betonové podstavce k východnímu průčelí budovy národních výborů v
novém Mostě; zvoleným umístěním chtěli navázat na tradice starého města.
Plastiky v
životní velikosti jsou vypracovány z jemnozrnného křemitého bělavého hustého
labského pískovce. Jak dokládá signatura JO.BROKOFF.FECIT na polenech u alegorie Ohně, Živly vznikly v sochařské dílně Jana Brokoffa. Historici umění však zjistili, že pojetí mosteckých soch se od jeho stylu liší. V baroku bylo ovšem poměrně obvyklé, že výtvory z dílny vzešlé podepisoval její vlastník za další tvůrce, kteří zde působili. Podle mínění odborníků jsou tak Živly
dílem Janova staršího syna Michala Jana Josefa.
alegorie Země
Pokud přicházíme od 1. náměstí, nejprve spatříme sochu, která je alegorií Země. Představuje ji starořecká bohyně plodnosti země a úrody, dárkyně obilí Démétér (římská Ceres). V její svěží mladistvé tváři se zračí vyrovnanost, klid a mír. O svůj pravý bok bohyně opírá roh hojnosti vrchovatě naplněný plody. U nohou jí sedí zajíc.
alegorie Vzduchu
Také Vzduch znázorňuje ženská postava, stojící na oblačné podnoži. Dlouhé vlasy jí vlají ve větru, jehož vanutí se oddává, nad hlavou si přidržuje cíp roucha. Působení tohoto živlu je zvýrazněno i bohatou, důmyslně naaranžovanou drapérií. Celek dotváří plastika orla – krále ptactva.
alegorie Vody
Vodu symbolizuje socha boha moří a vodstva Neptuna (řecký Poseidón). Statný stařec s vladařskou korunou na hlavě zamyšleně hledí daleko před sebe na tušené nekonečné vodní plochy. Kolem Neptunových nohou se vine mohutné tělo zubaté ryby, jejíž podřízenost vládci moří je vystižena jeho pravou nohou na rybí hlavě. Výrazný atribut, trojzubec, jímž bůh vodního živlu dokázal vyvolat mořskou bouři, v jeho levé ruce bohužel chybí.
alegorie Ohně
Zatímco předchozí tři plastiky nejsou zachyceny v přílišném pohybu a jejich postoj je víceméně klidný, poslední socha v řadě, zobrazující Oheň, je podána dramatičtěji. Ve vypjaté póze na hořící hranici polen stojí muž s odvrácenou hlavou a výrazem extáze ve tváři. V pravé ruce tento bůh ohně drží provazce plamenů. Z hustého dýmu a ohnivých jazyků u jeho pravého chodidla vzlétá bájný pták Fénix, symbol vzkříšení a stálé naděje.