Na cestě zvané Kristiánovský chodník objevíte pod sedlem Holubníku pomníček jedné nevydařené sáňkařské výpravy, která naštěstí dopadla dobře. Pomníček varuje turisty před nástrahami zimy.
Pomníček u
sedla Holubníku tentokrát naštěstí
nepřipomíná nic zlého ani smutného. Je vzpomínkou tří kamarádů z
Liberce, kteří se vydali v zimě 1909 na sáňkařský výlet. Byl
chladný únor roku 1909 a tři pánové se jednoho pátečního odpoledne vydali za zimními radovánkami – obézní hostinský z libereckého Radničního sklepa
Arzböck, liberecký obchodník s oděvy
Mras a kapelník plukovní hudby
Pochmann. Z dnešních lidových sadů vyšli až v půl druhé, pěšky, bez lyží. Každý z pánů za sebou táhl sáňky. Ve čtyři hodiny již byli na
Kristiánově.
V Liščí chatě se řádně a dlouho posilňovali. Když opouštěli
Kristiánov, pomalu se stmívalo, skučel vítr a z olověných mračen se
začal sypat sníh. Rozjaření pánové stoupali chodníkem k
sedlu Holubníku, ale brzy jim dobrá nálada došla: nevlídné povětří se změnilo v
prudkou sněhovou bouři. Již za tmy došli na Pytláckou louku – rašeliniště v sedle Holubníku. Tam ztratili cestu a nazdařbůh se vydali dolů, kde tušili Štolpišskou silnici. Po několika minutách byl pan hostinský Arzböck vyřízen:
obézní muž se nedokázal z vysokého navátého sněhu sám dostat. Pánové sestavili troje sáňky, pana hostinského na ně usadili, zabalili do kabátů a nařídili mu, aby za nic na světě neusínal.
Nechali ho samotného v sedle a bez světel klopýtali sami dva dál. Vzali to nejhorším směrem a hodiny se tloukli severním úbočím Hejnického hřebene.
Do Ferdinandova se dovlekli před půlnocí. V hostinci sehnali pomoc.
Hluboké stopy nestačil sníh zasypat a
záchranné družstvo se po nich dostalo až k panu Arzböckovi. Očekával je dosud čile a s veselou myslí. Sněhem a houštinami ho táhli zpět k silnici. Pod nohy mu podstrkovali prkna, aby se tolik nebořil do sněhu.
Na silnici již čekal kůň s povozem, který
nešťastníky dovezl dolů do Ferdinandova. Na památku pošetilých, ale vytrvalých pánů pověsili liberečtí turisté malovaný pomníček. Několikrát byl opravován a přemalován.
Od roku
1976 je na obrázku český překlad původně německy psaných veršů:
V zimní noci za jekotu bouře,
zuřící kdys tu, na této hoře,
zmizeli tři poutníci pod sněhem
a nevěděli vůbec, kudy ven.
Až po hodinách, propadlí zlým úzkostem,
nalezli zas cestu k lidským bytostem.
Pamatuj proto, poutníče, že v klínu těchto hor,
přečasto bývá zima, lítý tvor!