Genofondová zahrada Správy Krkonošského národního parku

Historie záchranné genofondové zahrady ve Vrchlabí při Správě Krkonošského národního parku se datuje do roku 1983. Od té doby zde pěstujeme řadu ohrožených druhů krkonošské květeny, z nichž část byla použita k posílení slábnoucích populací v přírodě. Za všechny je možno jmenovat koniklec jarní alpínský v Čertově zahrádce, vrbu bylinnou v Malé Kotelní jámě, jeřáb sudetský v Obřím dole nebo rozrazil chudobkovitý na vrcholu Sněžky. V současné době v zahradě uchováváme více než 300 druhů či klonů ohrožených krkonošských rostlin, tedy zhruba třetinu krkonošské flóry. Kolekce zahrnuje i obtížně pěstovatelné druhy, jako je třeba kropenáč vytrvalý či hadilka obecná.
 
Součástí zahrady je i pracoviště genetické banky. Pro uchování genofondu ohrožených druhů jsou semena, sebraná v terénu nebo v zahradě, po přečištění a testech klíčivosti ukládána k dlouhodobému skladování při teplotách – 18 °C. V současnosti jsou takto uchována semena 71 druhů rostlin z červeného seznamu flóry ČR. V blízkosti zahrady je i sad krajových odrůd ovocných dřevin, který je volně přístupný veřejnosti, a rastrové záhony s ukázkami typických krkonošských biotopů.
 
V letech 2018 až 2020 proběhla v rámci projektu OPŽP komplexní rekonstrukce jak genofondové zahrady, tak i vnitřních prostor a laboratorního vybavení genetické banky. Následně byly pěstované rostliny opatřeny přehlednými cedulkami. Tyto proměny zahradu pozvedly a umožnily ucházet se o přidružené členství v Unii botanických zahrad. Prezident i viceprezident unie při inspekční návštěvě naší zahrady ocenili jak odbornou, tak i logistickou, didaktickou a estetickou stránku naší genofondové zahrady. Na valné hromadě Unie dne 24. srpna 2021 pak bylo naše členství schváleno.
 
Členství v Unii je zásadní zejména z důvodu spolupráce s ostatními botanickými zahradami na záchranných programech a také kvůli přístupu k informacím a výměně zkušeností. Postupně probíhá i další rozšiřování uchovávaného genofondu vzácných a ohrožených rostlinných druhů. Příkladem může být koniklec jarní alpínský. Po vymření jesenické populace jsou Krkonoše posledním místem výskytu tohoto kriticky ohroženého a mizejícího taxonu v České republice. Letos se na nově objevené lokalitě podařilo z většího počtu jedinců odebrat semena, která již ochotně klíčí. Uložení semen, která bude možno získat z rozpěstovaných rostlin, v genové bance je zcela zásadním krokem pro záchranu mizející krkonošské populace. V posledních letech byla také založena sbírka krkonošských jestřábníků, mezi nimiž je řada velmi vzácných a endemických druhů. V blízké budoucnosti plánujeme namnožit jednotlivé keře (klony) endemického jeřábu sudetského, které v rámci počínající spolupráce rozmístíme v různých botanických zahradách a vytvoříme tak „zálohy“ jejich jedinečného genofondu.
 
Genofondová zahrada je ve všední dny po dohodě přístupná veřejnosti.