Prohlídku zámku Hořovice zcela jistě obohatí procházka parkem se sochami z dílny M. B. Brauna a pozoruhodnou sochařsky vyzdobenou Sluneční bránou. Park v přírodně krajinářském stylu má bohatou kolekci domácích i zahraničních dřevin.
Překrásná pozdně barokní Sluneční brána je zasazena do pilířů nesoucích sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Z této proslulé dílny pocházely všechny sochy v parku.
Nejstarší zmínky o sadu, později ovocné zahradě, pocházejí z období kolem roku 1520. Velký zámecký park u „Nového zámku“ byl založen krátce po dostavění zámku za hraběte Norberta Václava Vrbny. Projekt vypracoval tyrolský rodák, malíř, inženýr a zahradní architekt Jan Ferdinand Schor (1686 – 1767). Původní koncepce měla ráz francouzského parkového slohu. Svědčí o tom nádvoří zámku, které mívalo květinovou výzdobu, osa parku s mohutnou alejí lip, která ústí v jedinečně výtvarně hodnotnou tzv. „Sluneční branou“ do volné přírody.
Podstatnější úpravy byly provedeny v letech 1889 – 1890 a týkaly se hlavně západní a severozápadní části. Tyto úpravy bezprostředně souvisely s odhalením sochy Fridricha Wilhelma Hessenského, prvního německého majitele panství od roku 1852. Sochu vytvořil sochař Jindřich Nater z Vídně. Další úpravy za dědiců knížete Fridricha Wilhelma Hessenského, byly poznamenány necitlivostí a nedostatkem odbornosti. V letech 1908 – 1917 byl vybudován obdélníkový rybník za zámkem vlevo od osové aleje.
Za posledního majitele Jindřich Schaumburka byl v letech 1939 – 1940 vybudován bazén na koupání na jižní straně parku. Po roce 1945 se stává park volně přístupný, konají se zde veřejné „kulturní“ akce (lidové veselice, shromáždění, apod.) a tímto provozem a téměř bez údržby park velmi trpí. V roce 1959 v důsledku nutnosti vybudovat silnici k nové nemocnici byl park zmenšen o několik desítek čtverečních metrů.