Vrch s kaplí a zřícenou věží ležící západně o Plzně byl osídlen již v pravěku. Stopy osídlení však zanikly při budování středověkého hradu. Ves Krasíkov,položená v místech pozdějšího švamberského dvora, je prvně zmiňována roku 1227, kdy ji velmož Kojata odkázal svému služebníkovi Marešovi.
Zřícenina hradu Švamberk se nachází nedaleko
Konstantinových Lázní na vrchu
Krasíkov, který dominuje širokému okolí. Zde naleznete tiché a opuštěné zbytky hradeb a věže, které jsou základem pro nově postavenou vyhlídkovou plošinu. Díky své poloze je z plošiny nádherný výhled do širokého okolí. V blízkosti zříceniny hradu se nachází také kostel sv. Máří Magdaleny.
Brzy pak získal okolní krajinu předek českého rodu
Švamberků, Ratmír ze Skřivína, který od roku 1223 zastával úřad komorníka plzeňského kraje. Jeho syn Ratmír užil v roce 1252 poprvé predikátu ze Švamberka. Syn Jan připojil v roce 1254 ke svému jménu také tento přídomek. Třetím Ratmírovým synem byl Bohuslav I.
Hrad byl založen kolem roku 1250.
Jako dalším z rodu Švamberků se po hradě psal Bohuslav II., který byl patrně synem Bohuslava I.. Hrad je v
e středověku nazýván také Krasíkovem, po vsi pod hradem. Za Bohuslava II. je v roce 1342 prvně uváděn i samotný hrad Švamberk s kaplí umístěnou na předhradí. Bohuslavovým nástupcem byl jeho syn Bohuslav III., který zastával funkce u královského dvora. V roce 1357 a znovu v roce 1358 podával tento Bohuslav z Krasíkova – Švamberka plebána ke karsíkovské hradní kapli.
Ze čtyř synů Bohuslava III. se na Švamberku připomínají bratři Bohuslav IV. a Bušek. Po jejich smrti spravoval panství třetí ze sourozenců Jan. Po Janově smrti přešlo panství na nezletilé syny Bohuslava IV., jimiž byli Bohuslav V., Hynek řečený Krušina a Jan. Trnem v oku byl husitům především Bohuslav V., který zastával úřad správce Plzeňského kraje. S husity se utkal roku 1419 v bitvě u Nekmíře, r. 1420 na Zelené Hoře a v tomtéž roce ještě u Horažďovic.
Ve válečné vřavě, která definitivně ukončila život mnoha českých hradů, zanikl také Švamberk. V roce 1646 obsadil zpustlý hrad švédský generál Vrangel se 300 jezdci, kteří z hradu pustošili okolí. Jan Bedřich zemřel v roce 1659 jako poslední ze Švamberků žijících na západočeských panstvích a byl uložen do hrobky Švamberků.
Kaple sv. Máří Magdalény tvoří dnes nejvýraznější dominantu hradního návrší. Nejstarší zmínky o hradní kapli umístěné na předhradí pocházejí již z roku 1342.
Krasíkov – pověsti o zřícenině hradu Švamberk
Vrch Krasíkov obývali lidé dávno před tím, než na něm vyrostly kamenné zdi hradu. Již v pravěku sloužil jako domov pravěkým tlupám. Stavba hradu začala však až s příchodem mocného rodu Švamberků. Ti začali své panství budovat roku 1250 a již ke konci 13. století se stal jejich hlavním sídlem. V dobách své slávy byl hrad Švamberk jeden z největších a nejkrásnějších hradů v západních Čechách. Osud však nechtěl, aby přečkal do dnešních dnů.
Hrad Švamberk provázela celou jeho historii smůla a neštěstí. Během husitských válek hrad dobyli husité. Nějakou dobu na Švamberku pobývali a sloužil jim jako důležitý opěrný bod. Když husité hrad opustili, byl hrad zdevastovaný. Během let utrpěl hrad mnoho dalších škod a několikrát vyhořel. Švamberkové si však svého nádherného sídla velmi vážili a proto hrad vytrvale opravovali. Osudným se Švamberku stal až rok 1644, kdy při smažení koblih vznikl velký požár, a z mohutného sídla zbyly jen ohořelé zdi. Od té doby hrad již jen chátral a spolu se zánikem hradu vymřel i rod Švamberků. Dle pověstí ze zármutku z osudu jejich milovaného hradu.
Další z pověstí, která se váže k hradu, je pověst
O stromu křivdy. Na nádvoří dlouhá léta rostl strom, jehož větve i květy rostly k zemi. V dobách, kdy okolí ohrožovali loupežníci, byl na hradě obviněn z vraždy kupce nevinný mladík. I přes chybějící důkazy byl mladík odsouzen k trestu smrti.
Nešťastný mladík cestou k popravišti zarazil svou hůl do země a vykřikl, ať v případě křivdy vzroste z hole strom. A opravdu, k hanbě soudců, ještě než mladíkova krev zaschla, z hole vyrostl strom, který ještě dlouhé roky stál na nádvoří, protože se nenašel nikdo, kdo by na něj vztáhnul ruku.