Hrad Mírov byl vybudován na skalnatém útesu nad obcí Mírov nejpozději v letech 1258-1266. Původně vznikl asi jako biskupský lovecký hrad, jehož založení se většinou připisuje olomouckému biskupovi Brunovi ze Schauenburku (1245-1281). Dnes hrad slouží jako státní věznice.
Mírov byl založen ve 13. století na skalnatém útesu, vznikl jako
biskupský lovecký hrad. Založil jej biskup
Bruno ze Šamburka. Olomoučtí biskupové používali hrad jako sídlo při lovech nebo jako útočiště před morem a válkami.
Hrad byl rozšířen ve 14. století a v roce 1424 neúspěšně dobýván
husity. Na konci 15. století byl goticky upraven a později renesančně přestaven a rozšířen. Sloužil jako
vězení pro kněze. Při obléhání Švédy byl dobýván a vyhořel.
V 17. století byla započata rozsáhlá
barokní přestavba a byl postaven barokní kostel. Protože ztrácel vojenský význam, byla na Mírov přesunuta
kněžská věznice olomoucké diecéze a
Hukvald. Pro vězení byla postavena nová barokní budova a zabrán i vlastní hrad.
Po roce
1848 zanikly úřady v předhradních budovách a biskupství prodalo hrad státu na zřízení věznice.
Za nacistické okupace sloužil Mírov jako věznice gestapa, dále tu byli vězni nemocní zejména tuberkulosou. Někteří z nich byli popraveni. Nachází se zde pomník na památku obětí gestapa.
Během nacistické okupace sloužil Mírov
internaci politických vězňů (na jejich památku byl na vězeňském hřbitově roku 1967 odhalen pomník zhotovený sochařem Jílkem), političtí vězni zde byli zavřeni i za režimu komunistického.