Sklářský skanzen Huť Jakub Tasice

Soubor budov v areálu představuje ojedinělý konglomerát budov stavěných od 20. let 19. století do konce 20. století a je příkladem kontinuálního vývoje industriální architektury. Areál sklárny byl v roce 2014 prohlášen Národní kulturní památkou České republiky. Návštěvníci sklárny mají možnost poznat nádhernou architekturu sklárny a od zkušeného průvodce se mohou dozvědět nejen vše o zajímavé více než dvousetleté historii sklárny, ale i to, jak vzniká a z čeho je obyčejná sklenička. 

Ve sklárně je možné zakoupit krásné sklářské výrobky od mnoha předních českých skláren a výtvarníků. Součástí sklárny je od podzimu 2016 malá sklářská pec, zatím je v provozu při nepravidelných akcích nebo v případě zájmu většího počtu návštěvníků. Provoz pece je nutné domluvit mailem nebo telefonicky s dostatečným časovým předstihem.
 

Z historie sklárny

Sklárny vznikaly v místech, kde okolní lesy poskytovaly dostatek dřeva potřebného k topení a výrobě potaše. Nebylo tomu jinak ani u sklárny v Tasicích, která byla navíc postavena v místech s dostatkem kvalitního křemene nezbytného k výrobě. Sklárnu založil v roce 1796 huťmistr Ferdinand Čapek v místech, kde již od 15. století stávaly staré sklářské pece. V roce 1844 se majiteli stala rodina Rückelova, za jejichž působení prošla sklárna velkými změnami. Původní systém přímého vytápění pece byl roku 1897 změněn na vytápění generátorovým dřevoplynem, což zlepšilo kvalitu skla. Nákladně zrekonstruovaná huť byla po vypuknutí 1. světové války uzavřena. V roce 1928 si sklárnu nejprve pronajal a později koupil Čeněk František Císař, který spolu se svým bratrem vedl i sklárnu Josefodol u Světlé nad Sázavou. Svým obchodním talentem dokázal překonat těžké období hospodářské krize ve 30. letech minulého století. Za okupace se ve sklárně vyrábělo pod dohledem nacistů, pan Císař byl nucen zůstat ve vedení. Po válce, díky falešnému obvinění z kolaborace, byl majetek této rodině odebrán. Pan Císař nemohl žít s nespravedlivým obviněním a vzal si život. Jeho nevina byla prokázána až v 60. letech.

Ještě v roce 1958 se sice v tasické sklárně vyrobilo deset obrovských váz do prezidentského paláce v Mexiku, ale pak začala sklárna spadat pod sklárnu Kavalier v Sázavě a postupně se začalo odstupovat od výroby barevného skla pro výrobu skla laboratorního. Tím zmizela spousta tajných receptů, předávaných z otce na syna. Trh se sklem byl světu otevřen velmi málo, spíše se vyváželo jen do států spřátelených s bývalým Sovětským svazem a na místo českých skláren nastoupili jiní evropští sklářští výrobci. Až roku 2004 koupil sklárnu v dezolátním stavu pan Luboš Pipa, který započal náročnou rekonstrukci. V prosinci 2012 zakoupil sklárnu Ing. František Milichovský.