Kostel sv. Jakuba Staršího v Petrovicích je gotická stavba z 13. století, později barokně přestavena a v roce 1887upraveno novogoticky. V interiéru se dochovaly fragmenty nástěnných maleb, v patře věže pak původní gotické místnosti. Jednolodní kostel obepíná hřbitovní zeď.
Kostel sv. Jakuba Staršího je nejstarší dochovanou stavební památkou v
Petrovicích. Stavební průzkum prokázal, že vznikl pravděpodobně už ve druhé polovině 13. století. Jedná se o raně
gotickou stavbu, která ještě nese stopy
románského slohu. Světlo původně pronikalo dovnitř pouze vchodem z jižní strany, dnes již dávno zazděným, a jediným menším oknem umístěným uprostřed čelní stěny kněžiště (tzv. závěru). Zachována je z něj pouze horní klenutá část ostění. Toto okno, které se svým tvarem ještě hlásí do románské doby, bylo patrně jedním z mála architektonických prvků, jež prostou stavbu zpočátku zdobily. Koncem 14. nebo počátkem 15. byl vyzdoben kostel cennými
nástěnnými malbami. Z téhož století pochází i jižní portál.
Po roce
1712 nechal tehdejší majitel Petrovic František Paceli z Adlersheimu vystavět ve vrchnostenském dvoře na místě původní středověké tvrze
barokní zámeček. V souvislosti s touto výstavbou se dostalo pozornosti také
již chátrajícímu kostelíku sv. Jakuba, který se nacházel v bezprostřední blízkosti nového panského sídla. V ose kostelní lodi byla přistavěna sakristie na východní straně a
hranolová věž s cibulovou bání na západní straně. Zde byla roku
1776 zřízena
zvonice.
Ke druhé zásadní přestavbě kostela sv. Jakuba došlo v roce
1910. Byla provedena péčí hraběcího páru Arnošta Emanuela Silva Taroucy a jeho choti Marie Antonie Gabriely, která o dva roky dříve přikoupila k rozsáhlejšímu
průhonickému panství, jež bylo už delší dobu jejich majetkem, ještě petrovický stateček. Záměrem této rekonstrukce bylo dát kostelu opět
gotickou podobu. Toto rozhodnutí bylo pravděpodobně učiněno pod vlivem doznívajícího
purismu, architektonického směru, jenž usiloval o to, aby renovované stavební památky byly slohově čisté. Typicky barokní cibulovou báň běže nahradil štíhlý
čtyřboký jehlan. Byly strženy vnější omítky a opraveno původní obložení zdí
lomovým kamenem. Stržení vnitřní omítky přineslo odhalení
středověké malířské výzdoby. Nástěnné malby byly částečně
zrestaurovány, k jejich generální rekonstrukci došlo roku 1980. Barokní nástropní fresku nahradil dřevěný tabulový strop a podobně byla zadaptována i kruchta.
Interiér kostela
Kostel je zařízen velmi jednoduše. Na oltářní menze stojí
nevelký oltář, o jehož původu není nic známo. Nápis Obnoveno
1887 tužkou na zadní stěně svědčí o tom, že se jedná o starší práci. Za oltářem, uprostřed čelní stěny je umístěn barokní
obraz apoštola Jakuba Staršího, jemuž je petrovický kostel zasvěcen. Výzdobu kostela tvoří dále dřevěná
plastika Ukřižovaného Krista pocházející z počátku 18. století se zlacenou rouškou v
životní velikosti a čtyři obrazy evangelistů z konce 17.století. Podle pro ně charakteristických atributů můžeme určit, že vlevo se nachází
Marek s okřídleným lvem (vpředu) a
Lukáš s obětním dobytčetem (vzadu), vpravo
Matouš s andělem (vpředu) a
Jan s orlem (vzadu). Jednoduché dubové lavice pocházejí z roku 1910.
Tajná síť podzemních chodeb
Pod kostelem vede
podzemní chodba, která byla objevena v roce
1923. Prokazatelně vedla do dřívější ovčárny, kde později sídlila fara. Z dalších indicií se usuzuje, že podzemní chodba přicházela
do Petrovic z Uhříněvsi a pod kostelem se rozdvojovala. I když jsou chodby dnes již
zavalené a neprůchodné, lze vysledovat jejich průběh do petrovické tvrze a dále na jih. Druhá větev směřuje pod ovčárnu a pokračuje až do
Dolních Měcholup a dále do
starých Strašnic, kde bývaly ve 14. století dvě tvrze. V místech, kde chodba míjí Hostivař, vybíhá z ní odbočka do historické zástavby směrem pod
kostel Stětí sv. Jana Křtitele, kde končí.