Největší pražský evangelický kostel, jehož stavba byla politickou událostí, příznačnou pro napětí v českém předbělohorském státě. Sbírka na stavbu kostela probíhala po celé Evropě a byla jakousi demonstrací solidarity protihabsburského tábora v předvečer třicetileté války.
Stavbu kostela sv. Salvátora umožnilo vydání náboženského majestátu císaře Rudolfa II. ze dne 9. července 1609, kterým panovník uzákonil náboženskou svobodu v Čechách. Základní kámen byl položen v roce 1611 a kostel dostavěn o tři roky později. Stavebníky byli němečtí protestanti augšpurského vyznání. Majitelé a uživatelé kostela se poté v důsledku politických událostí několikrát měnili. Za josefínských reforem byl kostel i později zde vzniklý klášter mnichů paulánů zrušen a zřízena mincovna. Poté, co ukončila činnost, koupili v roce 1863 kostel sv. Salvátora čeští evangelíci a klášterní budovy v roce 1897 pražská obec. Trojlodní staroměstský kostel sv. Salvátora, stojící mezi ulicemi Salvátorskou, Dušní a Kostečnou byl rekonstruován pro bohoslužebné účely, vysvěcen a tomuto účelu slouží dodnes. Sídlí zde Farní sbor Českobratrské církve evangelické.
Při jihozápadním nároží kostela stojí 52,5 m vysoká věž. Je barokní, nejvyšší patro s velkými polokruhovými okny zdobí pilastry a prolamované římsy. Střecha je zakončena osmibokou cibulovitou bání, zakrytou lucernou a makovicí. Pokud se chcete dostat až na vrchol, musíte z předsíně kostela postupovat vlevo vzhůru schodištěm nedokončené severozápadní věže. Tam zbývá zdolat ještě tři strmá a dlouhá ramena dřevěného schodiště ke třem bohužel dnes již opuštěným stolicím pro zvony. Z tohoto prostoru výše do kopule vede již pouze trám se zapuštěnými kolíky jako stupni.