Lavinové kurzy, skialpinismus a freeride

Skialpinismus se provozuje na lyžích, freeride na lyžích nebo snowboardu. Skialpinisté však navíc na místo startu stoupají po svých, freerideři využívají většinou lanovky či vleky (nebo v případě extrémnější odnože freeridu i helikoptéry) a jen kousek cesty na místo startu dojdou pěšky nebo na lyžích či sněžnicích.

Na rozdíl od běžkařů nebo turistů na sněžnicích, kteří se pohybují po vyznačených cestách, se skialpinisté a freerideři zaměřují na volné terény, v nichž jak při výstupu, tak při sjezdu může hrozit lavinové nebezpečí. Nejrozšířenější, rekreační odnož skialpinismu je turistický skialpinismus (skitouring), který nevyžaduje speciální horolezecký trénink a nadprůměrnou fyzickou kondici. V podstatě se jedná o jednodenní nebo i vícedenní výšlapy (přespává se na horských chatách) a následující sjezdy, většinou pod vedením horských vůdců.

Tradiční skialpinismus je více zaměřený na sjezd. Svahy, které se sjíždějí, jsou extrémnější co do náročnosti sjezdu i výstupu nahoru. Při výstupu je často nezbytné používat horolezecké pomůcky jako mačky, cepín atd. Ve strmějších úsecích svahu (40° a více) je nutné lyže připevnit na batoh a nést je na zádech. Konečně u závodního skialpinismu základním požadavkem na jezdce je jeho fyzická kondice a zkušenosti, u vybavení jde o jeho minimální váhu, protože lepší čas lze většinou získat cestou nahoru. Na sjezd – co se týče vybavení a jízdních vlastností lyží – se už neklade takový důraz.

Lavinový kurz
Důležité je nejen lavinové vybavení mít, ale také s ním umět zacházet. Nejlepším řešením je absolvovat lavinový kurz, v němž lze získat jak teoretické znalosti, tak i naučit se zacházet s lavinovým vyhledávačem, sondou a lopatou při nácviku vyhledávání zasypaného člověka v reálných podmínkách a třeba i v noci.

Rekreačním jezdcům se doporučuje používat moderní digitální vyhledávače, protože jejich obsluha je snazší a nevyžaduje tolik zkušeností jako starší, analogové přístroje. Pro pokročilejší adepty skialpinismu nebo freeridu je vhodné absolvovat i další kurz přímo v terénu, při němž se naučí plánovat trasy v konkrétní lokalitě za konkrétní lavinové situace. Skupinám, které mezi sebou nemají zkušeného vedoucího, se vyplatí angažovat horského vůdce.