Zapomenutý silniční milník u Kynžvartu, který připomíná dobu, kdy se tolik nespěchalo. Mnohé drobné památky jsou po většinu roku skryty lidským očím a do našeho zorného pole se dostanou jen v zimě, kdy opadá listí ze stromů. Typickým příkladem je empírový silniční milník nedaleko obce Stará Voda.
Empírový silniční milník naleznete nedaleko obce
Stará Voda,
na křížení hlavní
silnice č. 21 Cheb – Plzeň, s
odbočkou k zámku Kynžvart. Milník je navíc
ukrytý v hájku a tak blízko silnice, že si jej řidiči v rychle jedoucích autech vůbec nevšimnou. Slovo milník je ale zavádějící, protože vzdálenosti se na přelomu
18. a 19. století, kdy byl ukazatel postaven, neudávaly často v mílích, ale v hodinách.
Nápisy se nedochovaly, avšak kdysi informovaly pocestné, jak dlouho to ještě mají
do Chebu, Dolního Žandova, Kynžvartu, Plané a Plzně. Údaj o
Mariánských Lázních byl přidán později, v té době bylo lázeňské město teprve na počátku svého bouřlivého vývoje. Ještě před čtyřiceti lety byl milník dobře viditelný a jeho štíhlý kamenný sloup byl vždy natřen vápnem. Dnes
zmizel ve vzrostlém hájku, dojít k němu můžete, když auto necháte na kraji cesty vedoucí do Kynžvartu.
Postavení milníku souvisí s budováním hlavní
Chebské silnice. Tato tzv.
erární říšská silnice (dříve Císařská silnice, Kaiserstrasse) mezi Plzní a Chebem byla budovaná v letech 1817-1826 a až do roku 1900 bylo na některých úsecích vybíráno
mýto. Chebská silnice byla deset metrů široká a po obou stranách stíněná
alejemi stromů. Ty byly ale v roce 1938 vykáceny v důsledku vojenského napětí s Německem. Zajímavý je i její průběh. Silnice běží krajinou v úseku
Dolní Žandov – Velká Hleďsebe téměř přímočaře, bez ohledu na hornatý terén. Nesleduje tak
původní starou trasu obchodní stezky, jejíž část je zachována v úseku
Stará Voda a Sekerské Chalupy.
Socha sv. Antonína
Řidiči tisíce aut a kamionů, kteří po této frekventované silnici každý den projedou, můžou ale zahlédnout po pravé straně
ve směru na Cheb nedaleko od milníku
kamennou sochu. Je to památkově chráněná
socha svatého Antonína Paduánského. Světec je umístěn na kamenném podstavci a drží v levé ruce zavřenou knihu, na níž sedí
Jezulátko. Socha pochází z doby
kolem roku 1800, a původně stála v prostoru vedlejší křižovatky. Při rekonstrukci silnice byla přemístěna. Pokud k ní přijdete skrze mlází a vzrostlou trávu, můžete si všimnou pozdější
polychromie – pamětníci si pamatují, že socha po válce zářila modrou, bílou, černou a červenou barvou.
Až tedy někdy pojedete do
Chebu nebo do
Mariánských Lázní, zpomalte a odbočte směrem ke
Kynžvartu. Milník a sochu budete mít po pravé straně a před vámi bude klikatící se silnice, jež vás dovede k jednomu
z nejkrásnějších českých zámků s úchvatným parkem. Projděte se v něm, i v zimě, stojí to za to. Někdy je dobré zastavit a zklidnit se pomalou chůzí.