Zámecký park ve Slavkově tvoří nedílnou součást zámeckého areálu a patří k nejvýznamnějším historickým zahradám na území Moravy. Jeho dnešní podoba je výsledkem proměn, které byly prováděny vždy v návaznosti na to, jak se zámek přizpůsoboval novým stavebním slohům. Rozloha činí 15,5 ha.
Původně se kolem
zámku ve Slavkově rozprostírala renesanční zahrada. Za
Dominika Ondřeje Kounice, který dal podnět k
barokní přestavbě zámku, a pod vedením holandských odborníků byl kolem roku 1700 založen květinový parter se dvěma bazény, kašnou s fontánou od Petra Wiliama a oranžérií vyzdobenou freskami Andrey Lanzaniho. Pro tuto oranžérii byla určena také řada soch Giovanni Giulianiho a Ignáce Lengelacha znázorňujících vesměs
mytologické bytosti a alegorie.
V druhé polovině 18. století byly v zámeckém parku rozmístěny
drobné zahradní stavby (parazol –
ptačí voliéra) a dochovaný
čínský altánek. V první polovině 19. století byla zahrada proměněna v anglický park, boskety byly rozpuštěny a vystřídány zelení uspořádanou po stranách hlavní podélné osy.
Bazény byly odstraněny a barokní plastiky přemístěny do zámeckého nádvoří. Některé z nich však zůstaly v nově vytvořených romantických zákoutích. Přechod z dolní do horní zahrady byl změněn na travnatý svah, pravidelné řešení horního parteru zcela zaniklo.
V 70. letech 20. století došlo k velkorysé rekonstrukci zámeckého parku, která vycházela mimo jiné z projektu z roku 1774 a
vrátila mu jeho někdejší barokní podobu. Ústředním motivem architektonické kompozice jsou dva zahradní bazény instalované na osu západního vstupu s párem
vodních nádrží umístěných symetricky mimo osu. Toto prostranství dotváří volně situované
barokní plastiky s mytologickou tematikou na podstavcích zdobených kartušemi a medailony, přemístěné z nádvoří zpět do zámeckého parku. Do přísně organizované
geometrické kompozice jsou osazeny solitéry vzrostlých
jehličnanů a listnáčů.