V přírodní památce Klepec s dvojvrcholem se nachází množství obřích žulových balvanů. Největším z nich je osmimetrový Slouha, který dostal své jméno proto, že připomíná mírně přihrblou postavu v poddanském postoji.
Kámen zřejmě dal vrchu i jeho záhadné jméno, pocházející
z holandského slova "
klippe", které ve vrcholném středověku přešlo do němčiny jako
kläp a označovalo svislé nebo
převislé skály. Z takových skal se do dnešní doby zachovala jen ta jedna – největší, zvaná
Slouha, nebo také Ovčák či Pastýř. Ostatní kameny vzaly až na malé výjimky za své v roce 1843, kdy zde byl zřízen lom a zdejší kvalitní hrubozrnná
porfyrická žula byla použita na
stavbu císařské silnice z
Prahy do
Kolína a také na základy mostů v
Praze a v
Poděbradech.
Slouha je velký
žulový balvan, vysoký 7 metrů, dlouhý 8 metrů a široký 3 metry. Své jméno získal podle tvaru – na jedné straně má nápadné zaoblení, připomínající
shrbenou postavu služebníka. Stojí na původním místě a vyrůstá ze stejného žulového podloží, které jej tvoří. Nejde tedy o „bludný balvan“ přinesený ledovcem. Slouha kdysi býval součástí mohutného jednotného kamenného masivu, který však vlivem třetihorních zemětřesení rozpukal a posléze se erozivní činností vody a mrazu rozpadl na řadu menších balvanů. Roku
1920 byla do jedné ze stran obřího kamene zasazena
pamětní deska na počest padlým občanům zdejších vsí.
Pověsti o kamenech na Klepci
Přírodní památka Klepec se skládá z několika bizarních kamenů, z nichž většina je opředena zajímavými pověstmi.
Slouha a Stádo ovcí: Bohatá selka z Limuz poslala svého pastýře pást ovce na Klepec. Slouha se ale nevracel, ačkoliv se již zšeřilo, takže selka, co chvíli vybíhala před vrata, jestli už konečně uslyší zvuk rolniček svého stáda. Rozzlobena dlouhým otálením pastýře ve zlosti vyhrkla: "Bodejž bys tam zkameněl". A tak se stalo, slouha se už nevrátil. Když šli ráno lidé ze vsi do práce, uviděli na Klepci balvan a kolem něj malé kameny. Všichni v něm hned poznali selčina pastýře a její ovečky.
Šplíchalův kočár: Jedno z polí nedaleko vrcholu Klepce vlastnil v roce 1841 sedlák Šplíchal z Limuz. Podle pověsti na tomto místě jednou převrhl svůj kočár, když se vracel domů. Ten zkameněl a je na tom místě dodnes.
Klepec: Za předkřesťanských dob byly skály na vrcholu zasvěceny pohanským bohům Pramžimasovi (odtud Přišimasy) a Bábě. Po vítězství křesťanství pohanský kněz zkameněl i s jeho ovečkami (nevěřícími pohany) a bába se zadávila, až se ve skálu proměnila.
Mimo těchto kamenů je na vrcholu kopce také
Stoh slámy,
Kmenná záda,
Fůra sena a další.
Naučná stezka Klepec
Krátká naučná stezka Klepec vás seznámí se stejnojmennou
přírodní památku. Nemá speciální značení ani pevně určený začátek a konec, vede však po
žluté turistické značce. Na informačním panelu na Klepci I je orientační plánek obou částí přírodní památky.