Příběh
Marie Wagnerové (1887–1934), píšící pod pseudonymem
Felix Háj, trochu připomíná britskou spisovatelku
Joanne Rowlingovou. Ta první knihu sedmidílné série o Harry Potterovi psala na ubrousky v kavárně, zatímco Wagnerová používala sáčky od potravin a stará úmrtní oznámení. Sice nevydělala miliardu dolarů jako Rowlingová, ale její
sedmidílná série o Kájovi Maříkovi za první republiky nechyběla snad v žádné dětské knihovničce.
Marie se narodila v učitelské rodině v
Mníšku pod Brdy. Odmalička zpívala v kostelním sboru a jako talentovaná zpěvačka a později žačka
Zdeňka Fibicha také vedla dívčí sbor mníšeckých sokolů. V devatenácti letech se provdala za učitele Viléma Wagnera a společně se odstěhovali do
Prahy. Narodil se jim syn Vilda, ale po čase se rozvedli a Marie se synem se vrátila do Mníšku. Pracovala jako hospodyně na zdejší faře, věnovala se ochotnickému divadlu a také začala psát. Podporoval ji zejména mníšecký farář, páter
František Raus, a
páter Masák, vydavatel katolického časopisu Anděl strážný, který její příběhy vydával. I když se v knížkách jméno Mníšek neobjevuje, je jasné, že městečko bylo předlohou románového Lážova.
Příběhy o Kájovi Maříkovi vycházely od roku 1926 až do roku 1948. To už Marie Wagnerová nežila, zemřela v devětačtyřiceti letech na rakovinu. Kvůli silně katolickému výchovnému zaměření byly její knížky za komunistického režimu zakázány, ale to jim jen přidalo na popularitě. Celá série i s dalšími volně navazujícími díly znovu vyšla až po roce 1989. Většinou si ji kupovali starší čtenáři, kteří si Káju Maříka pamatovali z dětství; dnešní děti ho znají jen výjimečně.
Přesto dnes v Mníšku najdete informační panely,
Kájovu ulici i
hostinec u Káji Maříka, v
Kytíně stojí jeho
socha, vznikla tu
Společnost Káji Maříka, oblíbený hrdina má i vlastní web a stránky na sociálních sítích, a s portálem
Kudy z nudy se můžete vydat na
výlet po stopách Káji Maříka. Maříkologové a různí literární badatelé dokonce ví, že obchodník Štulc se ve skutečnosti jmenoval Lukeš, že tu žili Brabencovi, Virtovi, Maralíkovi i zlomyslná teta kovářka, která Kájovi v nedalekém Kytíně ukradla posvěcenou svíčku. Zbytek jsou dohady, takže nenajdete ani Kájovu hájovnu, ani lesovnu: podle jedné verze byla předlohou hájovny (a domova Káji Maříka) hájovna u Kytína, mohla ale stát nedaleko
barokního areálu Skalka. Krásné poutní místo se v románech také několikrát mihne. Z Mníšku sem vede zhruba tři kilometry dlouhá naučná stezka.