Na rozdíl od anglické války růží bylo
české dělení růží mírumilovné a probíhalo
krátce. Jednoduché ovšem nebylo, a tak vám hned v úvodu nabídneme
malý historický tahák.
Dělení růží
Jak vypráví legendy, Vítek I. coby praotec rodu Vítkovců někdy koncem 12. století rozdělil majetek mezi čtyři syny a přidělil jim
erby s pětilistou šípkovou růží. Každá měla jinou barvu a lišilo se i jejich pozadí. Můžete se vsadit, že i když navštívíte všechny „růžové“ hrady a všude si vyslechnete zasvěcené výklady průvodců, stejně si nebudete pamatovat všechny barvy a kombinace. Takže jak to bylo?
Prvorozený syn zakladatele rodu
Vítek II. starší měl v erbu
zelenou růží na stříbrném poli a stal se předkem
pánů z Krumlova. Druhý syn
Jindřich získal erb se
zlatou růží na modrém poli a stal se prvním pánem z
Hradce; rod vymřel v roce 1604. Další syn,
Vítek III. mladší z Prčic obdržel červenou růží na stříbrném poli a založil rod
pánů z Rožmberka; vymřeli v roce 1611. Nejmladší syn Vítek IV. z Klokot nesl erb se
stříbrnou růží na červeném poli a jeho potomci se zvali
páni z Landštejna a
páni z Třeboně; rod vymřel roku 1612.
A aby to nebylo tak jednoduché, v legendách se objevuje ještě pátý syn, levoboček Sezema, který založil
Sezimovo Ústí, a dva roky, které se později oddělily od pánů z Hradce. Šlo o
pány ze Stráže nad Nežárkou a pány z Ústí; první měli v erbu modrou růži na zlatém poli a vymřeli roku 1476, páni z Ústí měli černou růži na zlatém poli a z dějin definitivně mizí v roce 1642.
Konec zelené růže a nástup červené růže
Až se budete toulat
Českým Krumlovem, vězte, že ač zdejší
rozsáhlý hrad a zámek založili
páni z Krumlova, moc dlouho si tu nepobyli. Rod vymřel již v roce 1337 a majetky převzali jejich příbuzní Rožmberkové, kteří vzápětí přesídlili z
hradu Rožmberka na Krumlov a založili velké panství, nejznámější ze všech vítkovských rodů, Rožmberské dominium. Zelená růže tak z příběhu mizí již zhruba po sto letech a střídá ji růže červená.
Rožmberkové nezaložili jen rodový
hrad Rožmberk, ale také
hrad Dívčí kámen, mohutné
hrady Příběnice a Příběničky, či rozlohou udivující
hrad Helfenburk u Bavorova. Jejich dílem je i překrásný a něžný
zámek Kratochvíle, patřila jim rovněž
tvrz Drslavice i
Vítkův Hrádek, dnes romantická zřícenina s fantastickým výhledem na
Lipno, kdysi hrádek založený Vítkem z Krumlova již v polovině 13. století. Rožmberkové kultivovali celou krajinu
horního Povltaví, ve
Vyšším Brodě založili
cisterciácký klášter, první na svém budovaném panství, a patřily jim například
Prčice, Soběslav, Veselí nad Lužnicí, Nové Hrady, Třeboň, Strakonice, Sedlčany, Roudnice nad Labem, Bechyně a další města a hrady.
Putování za modrou růží
Jméno zakladatele rodu
pánů z Hradce Jindřicha dodnes slyšíme v názvu
Jindřichova Hradce. Hlavním sídlem rodu byl
tamní hrad a zámek, rodové statky se rozkládaly zejména podél českomoravské hranice. Jáchym z Hradce, který působil jako nejvyšší kancléř, přikoupil
Vimperk a
Hlubokou nad Vltavou, Zachariáš z Hradce zveleboval
město Telč i tamní
zámek a jeho synovec Adam II. z Hradce, financoval rozsáhlou přestavbu rodového jindřichohradeckého sídla; jednomu z paláců se dodnes říká
Adamovo stavení. Když roku 1604 zemřel
karlštejnský purkrabí Jáchym Oldřich z Hradce, poslední mužský potomek, vymřel rod pánů z Hradce po meči a celý majetek přešel díky sňatku jeho sestry Lucie Otýlie s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka na
rod Slavatů.
Stříbrná růže z Landštejna
Páni z Landštejna původně sídlili v
Třeboni, ale když získali
hrad Landštejn, změnili jméno i sídlo. Rpdu patřily řada dalších panství, například
Trhové Sviny, Nová Bystřice nebo
Lomnice nad Lužnicí. Část rodu se usadila na
Moravě, kde měli velké majetky na
Kroměřížsku a vystavěli
hrad Nový Světlov, dnes půvabný novogotický zámek, připomínající Hlubokou.
…a chudí příbuzní
- Páni ze Stráže nepatřili ve srovnání s většinou jiných Vítkovců mezi přední rody království, ale spíš k chudým příbuzným. Nechali postavit hrad Stráž nad Nežárkou a řadu let vedli majetkové spory s mnohem bohatšími Rožmberky.
- Nijak zvlášť si nevedli ani páni z Ústí, jimž patřila například Žirovnice a Kamenice. Proslavil se zejména Jan Sezima z Ústí, který poskytl útočiště Janu Husovi na Kozím Hrádku.