Jako
šlechtické sídlo přestal
Cimburk sloužit v 16. století a zájem majitelů o něj upadal. Od roku 1709 se uvádí jako pustý. Postupně začal
chátrat a o jeho záchranu se lidé pokoušeli ve třicátých a v padesátých letech dvacátého století. Před jistou zkázou jej zachránili až
nadšenci z občanského sdružení Polypeje, kteří hrad nejen opravují, ale pořádají tu také
nejrůznější kulturní akce.
Většinu stavebních prací na
Cimburku dělají rukama,
bez větší mechanizace. Jejich počínání kontrolují odborníci a společně se tak podařilo nejen zříceninu
staticky zajistit, ale například i sanovat šíjovou hradbu a opravit pod ní sklepení, zastřešit baštu, postavit schodiště do hradního paláce či zakonzervovat jeho zeď i s hradní kaplí.
Výhled na Chřiby i příšera s žabí hlavou
Zpřístupněna je také další část prohlídkové trasy, a to vyhlídka na šíjové hradbě pod stážnou věží. Je z ní
krásná podívaná na panorama Chřibů. Za více než 20 let, co
Cimburk zachraňuje občanského sdružení Polypeje, se zde našlo asi čtyřicet tisíc archeologických nálezů. Za nejcennější z jich je považován
objev sedmadvaceti švýcarských mincí na jižním parkánu. Jedná se v podstatě o
padělky – ve Švýcarsku se platilo většími a těžšími mincemi, místní podnikavci je neváhali obstříhat tak, aby jejich gramáž odpovídala tehdejším českým platidlům.
S
Cimburkem je spojena také
řada tajuplných legend. Jednou z nich je pověst o
příšeře s žabí hlavou, která má v nejspodnějším patře hradu sedět na hrnci zlaťáků. V době, kdy byl hrad již zříceninou jej zase využívali nejrůznější
lapkové a loupežníci jako důmyslnou skrýš. Nejznámějším zloduchem, který zde působil byl jistý
Pečínka z Koryčan, který zde prý ukryl poklad.
Vstupné do hradu činí 70 korun, důchodci a děti zaplatí 50 Kč. Na vodítku sem můžete přijít i se svým čtyřnohým miláčkem, který má vstup zdarma.