Nově získaný obraz Národní galerie v Praze je bezesporu dílem mimořádného významu. Jeho autor Karel Škréta je pokládán za klíčovou osobnost počínajícího baroka v Čechách. Škrétovy podobizny, na nichž lze nalézt příslušníky všech společenských vrstev a které v úhrnu vytvářejí působivou galerii soudobých elit, upoutají hloubkou a pronikavostí psychologické charakteristiky. Hrabě Humprecht pověřil Škrétu vytvořením své podobizny, která byla vícekrát kopírována pro potřeby rodové reprezentace a posloužila také jako předloha pro grafické přepisy. Černín ovšem projevil zájem i o Škrétovy kabinetní malby.
Humprecht Jan Černín proslul zejména jako zakladatel bohaté rodové galerie, jejíž jádro vytvořil během svého benátského pobytu. V Benátkách, které i ve druhé polovině 17. století zůstávalo městem živého uměleckého dění a proslulým centrem kvetoucího obchodu s výtvarnými díly, Černín záhy po svém příjezdu v dubnu 1660 navázal styky s tamní početnou komunitou malířů, od nichž během svého pobytu objednal celou řadu děl. Současně získával i další obrazy prostřednictvím uměleckých agentů a obchodníků s uměním, takže na začátku třetího roku své benátské mise měl ve své sbírce již na 300 obrazů.
V jejím budování hrabě cíleně pokračoval i po svém návratu do Prahy a roku 1668 byla rozsáhlá kolekce umístěna do dvorany a dalších tří sálů tzv. Rožmberského domu na Hradčanech, Černínova tehdejšího pražského sídla. Škrétova podobizna byla již tehdy součástí sbírky, jak dokládá její kreslený inventář Imagines galeriae. Hrabě věnoval velkou péči také stavbě honosného rodinného sídla, v němž měla být důstojně umístěna i rozsáhlá obrazová kolekce. Instalace děl do zvláštních, za tím účelem vybudovaných prostor v novém Černínském paláci, se však Humprecht Jan Černín nedočkal, zemřel v roce 1682 v 54 letech a tento úkol připadl jeho synovi Heřmanu Jakubovi.