Území dnešních
Lysolají patří k oblastem s doloženým prastarým osídlením a také se nalézá na severním okraji rozsáhlé oblasti tzv.
Barrandienu, unikátního území s podložím tvořeným
prvohorními horninami s nálezy prvních známek života
z doby před půl miliardou let. V blízkém okolí měli dočasná sídliště už nejméně před 30 tisíci lety „lovci mamutů“, jimiž se nechal inspirovat Karel Zeman či Eduard Štorch. Ve
čtvrtohorách pak vznikaly na území dnešní
Prahy štěrkové a pískové nánosy, mezi nimi i tzv.
Vltavské terasy, z nichž nejstarší je právě terasa lysolajská. V místě vytěžených pískoven byl proveden rozsáhlý archeologický průzkum, a právě
kostry mamuta či srstnatého nosorožce zde skutečně byly nalezeny.
Když došlo na obnovou tohoto archeologicky cenného území, vznikl nápad upozornit veřejnost na dávnou minulost této oblasti. Samotná
socha nosorožce srstnatého tak má v maximální míře odkazovat na dobu, kdy se tito tvorové spolu s mamuty proháněli Lysolajemi. Konstrukce skulptury simuluje
vegetaci tundry z pozdní doby ledové, což je období, z kterého pochází právě kosterní nálezy těchto pravěkých zvířat v pískovně.
Samotné
tělo nosorožce – konstrukce – je tvořeno odkorněnými
kmeny různých dřevin: dub, akát, modřín. Hřbet nosorožce je opláštěn a opatřen
zatravněnou vrstvou, která vzdáleně připomíná hustou
srst zvířete – povrch je osazen odpovídající čtvrtohorní vegetací. V různých ročních obdobích se bude hřbet skulptury barevně měnit.
Hlava a krk zvířete je schodištěm, kterým lze vystoupat na hřbet sloužící jako
vyhlídkové molo. Nejbližší okolí skulptury je osázeno
travinami a keři, které se v době ledové na tomto území mohly vyskytovat.