V pražských Lysolajích najdete největší skulpturu nosorožce na světě

Území dnešních Lysolají patří k oblastem s doloženým prastarým osídlením a také se nalézá na severním okraji rozsáhlé oblasti tzv. Barrandienu, unikátního území s podložím tvořeným prvohorními horninami s nálezy prvních známek života z doby před půl miliardou let. V blízkém okolí měli dočasná sídliště už nejméně před 30 tisíci lety „lovci mamutů“, jimiž se nechal inspirovat Karel Zeman či Eduard Štorch. Ve čtvrtohorách pak vznikaly na území dnešní Prahy štěrkové a pískové nánosy, mezi nimi i tzv. Vltavské terasy, z nichž nejstarší je právě terasa lysolajská. V místě vytěžených pískoven byl proveden rozsáhlý archeologický průzkum, a právě kostry mamuta či srstnatého nosorožce zde skutečně byly nalezeny.

Když došlo na obnovou tohoto archeologicky cenného území, vznikl nápad upozornit veřejnost na dávnou minulost této oblasti. Samotná socha nosorožce srstnatého tak má v maximální míře odkazovat na dobu, kdy se tito tvorové spolu s mamuty proháněli Lysolajemi. Konstrukce skulptury simuluje vegetaci tundry z pozdní doby ledové, což je období, z kterého pochází právě kosterní nálezy těchto pravěkých zvířat v pískovně.

Samotné tělo nosorožce – konstrukce – je tvořeno odkorněnými kmeny různých dřevin: dub, akát, modřín. Hřbet nosorožce je opláštěn a opatřen zatravněnou vrstvou, která vzdáleně připomíná hustou srst zvířete – povrch je osazen odpovídající čtvrtohorní vegetací. V různých ročních obdobích se bude hřbet skulptury barevně měnit. Hlava a krk zvířete je schodištěm, kterým lze vystoupat na hřbet sloužící jako vyhlídkové molo. Nejbližší okolí skulptury je osázeno travinami a keři, které se v době ledové na tomto území mohly vyskytovat.