Trať Frýdlant – Heřmanice se může pochlubit nejužším rozchodem kolejí, jen 750 mm a zajišťovala spojení
Frýdlantu v Čechách se saskou Žitavou.
Délka tratě je 10,781 km a v provozu byla až
do roku 1976. Místní spolek usiluje o obnovení dráhy, obec Heřmanice chce na jejím tělese zřídit cyklostezku. Ještě v sezoně 1981/1982 jezdila v trase podél trati náhradní autobusová doprava ČSD a trať byla vedena v jízdním řádu pod označením 3e.
Vzniku tratě z Frýdlantu do Heřmanic nejvíce napomohly
textilní továrny v Dětřichově a cihelna s výrobou šamotového zboží v Kunraticích. Úzký rozchod byl zvolen pro to, aby dráha mohla vést do továren a co nejblíže obcí. První jízda proběhla 17.10.1884. Oficiálním účelem dráhy byl
dovoz českého uhlí pro výše zmíněné podniky v Kunraticích, Dětřichově a Heřmanicích,
odvoz jejich výrobků a spojení míst s okresním městem. Rozhodnuto bylo ve prospěch rozchodu 750 mm.
Z historie Heřmanické dráhy
Trať byla předána do
provozu 25.8.1900. Po
mnichovském diktátu byla heřmanička pod správou
DRB. Na začátku byly ze strany DRB nasazeny moderní motorové vozy. Dne 2.5.
1945 byla
přerušena trať mezi Zittau a Heřmanicemi. Osvobozovací vlak s železničáři ČSD přijel do Heřmanic 30. května 1945. Vlaky s uprchlíky jezdily až do 21. 6. 1945 a tímto dnem skončila mezinárodní doprava navždy. V roce
1947 byla zrušena pro nerentabilitu osobní doprava. Autobusy sice byly rychlejší, ale nevyhovovaly kapacitně. Obce protestovaly, avšak nepomáhaly ani interpelace v parlamentu. Teprve v březnu
1957 dochází ke změně a následuje nařízení
obnovení osobní dopravy. A tak 14. 7. 1957 se opět po trati rozjely vlaky s cestujícími.
V 60. letech následovala modernizace některých staveb a zavedení motorového provozu. Ustávala i nákladní doprava a poslední manipulák jel 13. 6. 1964. Skutečný konec přišel jako hrom z nebe. Dne 5. 4.1975 vydal traťmistrovský okrsek zprávu, kde uvádí velmi kritický stav svršku i spodku tratě. V návaznosti na to dne
13.1.1976 byl
definitivně zastaven provoz. Trať byla úředně zrušena v roce 1984.