Roku 1891 došlo v
Brně k překvapivému nálezu – při hloubení kanálu na křižovatce ulic Francouzské (tehdy Franz-Josef Strasse) a Přadlácké ulice se narazilo na shluk velkých kostí a opracovaných kotoučů, které nechal stavbyvedoucí uložit v dřevěné pracovní boudě. Tam ležely dalších 75 dní, než je vyzvednul
Alexander Makowsky, profesor německé techniky a vynikající mineralog, botanik a znalec pozůstatků pleistocenních zvířat z brněnských cihelen. Ten pokračoval v dalším výzkumu, když v místě prvního objevu nechal vyhloubit
jámu o ploše 8 metrů. V
hloubce 4,5 m pak archeologové narazili na
metrový kel, spočívající na mamutí lopatce. Hned vedle ležela lidská lebka a okrem zbarvené
lidské kosti a
šest set kusů třetihorních měkkýšů. Dále zde bylo větší
množství až metr dlouhých žeber (údajně z nosorožce), opracované terčíky a rozpadlý kus mamutoviny. Po II. světové válce se tyto objevy dostaly do
Moravského zemského muzea.
Ústředním bodem bizarního nálezu
byla kostra staršího muže s jasnými stopami kostního zánětu, lidově zvaného
kostižer. Ten musel být vrozený, takže pohřbený muž
po celý život trpěl značnými bolestmi. Právě z takových psychicky zkoušených jedinců se v té době
rekrutovali šamani, čili osoby domněle schopné komunikace s duchy v zájmu svého společenství. Umožňuje jim to stav transu, navozený drogami, rytmem bubnování nebo právě bolestí. Tomu odpovídají také nalezené milodary: ohlazený konec sobího parohu je zřejmě
paličkou na buben a dvě mezikruží z opuky jsou typickými
šamanskými kruhy, známými i ze Sibiře (kde byly nalezeny ovšem z kovu). Unikátní je sada kotoučků z mamutoviny, mamutích stoliček, kosti a kamene. Na pěti z nich jsou centrální důlky, rovněž na pěti jsou rýhy od středu k okraji, na dalších pak radiální rýžky na obvodu, většinou však sotva viditelné. Zjevně tedy nejde o výzdobu, ale o
pohlavní a kosmologickou (snad sluneční)
symboliku na předmětech, které nešly nijak upevnit a mohly sloužit jako čarovné nebo
věštecké propriety.
Šamanova loutka sloužila k lapání duchů
Mezi nálezy vyniká
soška z mamutoviny, sestávající ze tří dochovaných částí:
hlavy, trupu a levé ruky. Podobné sošky – loutky sloužily šamanům k různým performancím a jako
lapače duchů. Soubor kostí největších zvířat, mezi nimiž dominovala
lebka mladého nosorožce (dnes žel nedochovaná) a několik
klů, jen podtrhoval význam pohřbeného muže, stejně jako kolekce těžko dostupných dentálií (600 třetihorních měkkýšů), jejichž shromažďování muselo trvat celé roky.
Tento jedinečný soubor
nemusel být hrobem s milodary, ale mohl představovat též
úložiště posvátných a „liturgických“ předmětů, k nimž jakožto schraňované ostatky patřily i kosti mocného šamana. Radiokarbonové datování z oxfordské laboratoře uvádí
23.680±200 let před naším letopočtem, a reálné stáří je ještě o 3 až 4 tisíce let vyšší. Nález, který poodhaluje tajemství pravěkého duchovního života, pochází tedy ze
sklonku éry lovců mamutů, a byl svázán s kulturou zvanou
gravettien (příp.
pavlovien).