Veselí nad Lužnicí je jednou z největších mohylových oblastí u nás. Nachází se v
západní části lesa Klobásná a na jeho východním okraji. V mohylách byly ukládány
spálené ostatky slovanských mrtvých. Pohřebiště se skládají z různě velkých mohyl, seřazených v pravidelných řadách nebo s násypy rozloženými ve volných skupinách, někdy třeba s
kamennými věnci.
Raně středověké pohřebiště se rozkládá na mírném jižním svahu, je rozděleno silnicí na dvě části a čítá
77 mohyl. Východní část obsahuje 70 mohyl, západní 7. Jsou uspořádány do
deseti řad. Jejich velikost je v průměru až dvacet metrů, a patří k největším na Táborsku. Okolo mohyl se nacházejí rozsáhlé žlaby. Pohřebiště jsou národní kulturní památkou od roku 1958. Nálezy jsou uloženy v
Národním muzeu v
Praze.
Mohyly byly
objeveny v letech 1886 – 1900, ale jen tato východní část byla prozkoumána Archeologickým ústavem Národního muzea v roce 1951. Jedna z nich, kamenná o výšce jednoho metru a půdorysu 7,1 x 7,5 m, má v nitru žárové ohniště. Byl zde nalezen přeslen, předaný do muzea
Ohrada v Hluboké nad Vltavou.