Hořické pašijové hry – tradice i první hraný film v České republice

Již více než 200 let jsou Hořice na Šumavě dějištěm jedinečného pašijového divadla, jednoho z nejstarších v Evropě. Pravidelnost představení pašijových her byla přerušena po dobu trvání první a druhé světové války. Následně po poválečné obnově pašijových her byly tyto v roce 1948 zakázány komunistickým režimem. V roce 1992 došlo k znovuobnovení Hořických pašijových her, které bylo v roce 1997 na Pražském hradě oceněno Cenou za rozvoj místních občanských aktivit nadací Patria a Místo v srdci.

Pašijové divadlo v Hořicích na Šumavě je výjimečné zejména tím, že jej téměř celé tvoří obyvatelé Hořic s pomocí dalších nadšenců z jiných obcí a měst naší vlasti. Jedinečnost představení podtrhuje spolu s mimořádnou hudbou od Jaroslava Krčka také počet účinkujících, kterých je kolem sedmdesáti, z toho většina jsou amatérští herci. Vyprávění o posledních dnech Ježíše Krista začíná Ježíšovým příchodem do Jeruzaléma a končí scénou Vzkříšení Krista.

Společnost pro zachování Hořických pašijových her usiluje o zápis do seznamu UNESCO. Věří se to podaří v roce 2024. V roce 2021 byly zapsány na seznam kulturního dědictví kraje a chtějí i na národní seznam. 

The Horitz Passion Play – první hraný film natočený na našem území

V roce 1897 přijeli američtí filmaři do malé šumavské vísky, aby zde vyhlášené Hořické pašijové hry natočili. Premiéru měl snímek ve Filadelfii a publikum si ho oblíbilo. Filmoví historici dílo považují za druhý nejstarší hraný film na světě. Nebyl to však ještě film v pravém slova smyslu, spíše pohyblivý, oživlý obraz.

Představení bylo zahájeno živým obrazem předvádějícím celkový pohled na Hořice, nacházející se na úpatí kopcovitého terénu. Poté následovaly další obrazy předvádějící práci venkovanů na poli a v blízkém kamenném lomu. Po těchto záběrech přišly na řadu již samotné pašijové křesťanské obrazy, tedy stěžejní část her. Účinkovali v nich místní lidé (jak je tomu doposud), stali se tak filmovými herci. Natočený materiál měl údajně původně až 65 scén, film měřil zhruba 1 500 metrů. Nenatáčelo se ve vystavěném pašijovém divadle, ale venku, kvůli světlu. Štáb využíval malované kulisy na plátně.

V zámoří sice film sklízel ovace, pro zdejší filmovou historii však zůstával dlouhou dobu skrytý. O natáčení mlčely i dobové regionální noviny, navíc štáb pracoval velmi nenápadně, takříkajíc v utajení. Hořické pašije byly  na konci 19. století trnem v oku jak českých, tak i německých nacionalistů. Čeští nacionalisté, kteří byli v této době často mnohem většími antisemity než ti němečtí, útočili na pašije jako na „židovský“ podnik skrze zapojené osoby židovského vyznání či původu (např. Ludwiga Deutsche, divadelního ředitele pašijí). Někteří němečtí nacionalisté zase pašije odmítali jako podnik "otupující hrany německého nacionalismu a pokroku". Teprve v roce 1898 začal česko-rakouský tisk konečně informovat o fantastickém úspěchu Hořického pašijového filmu, ovšem jen velmi stručně a pouze jednorázově.

Hořický pašijový film od své premiéry z 22. listopadu 1897 ve Filadelfii díky kvalitnímu provedení, oceňovaným výkonům hořických herců, celkové koncepci promítání a poutavému výkladu přednášejících dobýval v následujících letech jedno americké město za druhým. Z jedné ze soudobých poznámek víme, že jeden z nejoblíbenějších přednášejících, James L. Skelly, jen v prvním roce svého angažmá doprovodil k říjnu 1898 svým výkladem více jak 500 projekcí filmu ve Spojených státech a Kanadě, jichž se mělo celkem zúčastnit na půl milionu diváků. Pro představu dále uveďme, že jen ve městě Atlantic City mělo v roce 1900 Hořický pašijový film zhlédnout na 200 000 diváků, přičemž zájem veřejnosti, s ohledem na renomé filmu a veškerá jeho prvenství, neupadal ani v dalších letech i přes stále silnější konkurenci. Dokonce ještě deset let od premiéry filmu The Horitz Passion Play ve Filadelfii v roce 1897 bývalo první promítání hořických pašijí v amerických městech velkou společenskou událostí. Například v červnu 1907 se ve městě Belvidere ve státě Illinois stovky lidí naléhavě dožadovaly přístupu na projekci Hořického pašijového filmu, přičemž na samotné promítání se vměstnalo na 1200 obyvatel.
 

Pašijový betlém

V Bechyni rodina Šedinů tvoří pašijový betlém, který je jediný v Česko. Nyní má přes 200 postav a stále přibývají. Řezbáři na něm pracují od roku 2016. K vidění je v jejich garáži.