Dolní Branná

Obec Dolní Branná se nachází v turistické oblasti Krkonoše. Protékají a potkávají se tu dvě řeky (Sovinka, Labe) a tři potoky (Bohdanečský, Potůček, Principálek) obec tak mnohokrát čelila záplavám, ale i nepřízni osudu ve válečných časech. V roce 1380 se Dolní Branná stává majetkem Valdštejnů, v roce 1632 daroval Albrecht z Valdštejna obec Ottovi Bedřichovi, hraběti z rodu Harrachů. Harrachové vlastnili obec až do konce 1. světové války. V dávných dobách tu stávaly tři dvory. První, od něhož má mít majitel hospodářství čp. 145, podle dobových kronik, ještě zbytek zdi; druhý dvůr byl na svahu proti Horní Kalné a třetí tam, kde dnes stojí hospodářství čp. 27 (dnes Radoň). Teprve až později kolem těchto hospodářských dvorů vznikaly menší domky a chalupy. Jejich obyvatelé byli většinou tkalci a pravděpodobně také pracovali ve vrchlabských dolech. V roce 1421 táhli krajem husité a cestou na Hostinné vypálili celou řadu vesnic, včetně kostela a několika dřevěných budov v Horní i Dolní Branné.

Roku 1646 císařská vojska vedená hrabětem Montecuccolim způsobila zdejšímu obyvatelstvu nesmírné škody. Vojska drancovala, plenila, pálila. Pak tudy putovala švédská vojska. I ta přinesla plenění a vypalování vesnice. Není divu, že zdejší lidé, jak je psáno v kronice, jedli kořínky a kůru stromů. Sotva se obec trochu vzpamatovala, vtrhli sem v září roku 1745 Prusové. Mnoho domů znovu lehlo popelem a lidé se museli skrývat i s dobytkem v okolních lesích. V pruské válce roku 1771 byla Dolní Branná pro změnu zase obsazena rakouskými vojáky. Dne 23. srpna 1778 budoucí císař Josef II. pobyl krátkou dobu v Dolní Branné, bydlel v čp. 8. Původně zemědělský ráz obce obohatil v průběhu 19. a 20. století rozvíjející se papírenský a textilní průmysl. Obcí prochází železniční trať Stará Paka – Trutnov z roku 1892 a hlavní silnice z Prahy do Vrchlabí a dále do Špindlerova Mlýna.

Turisté zde objeví Muzeum lyžování Dolní Branná, kostel sv. Jiří s druhým nejstarším zvonem v Královéhradecké diecézi nebo Glamping Liška. Okolní krajina nabízí širokou škálu možností pro sportovní, turistické a rekreační vyžití.
 

Jak vzniklo pojmenování vesnice

Jméno obce Branná mělo původní tvar Brenný nebo Brenná. To vzniklo z kořene staročeského slova brenije (známo i v jiných slovanských jazycích), což znamená "bláto, kal". Jméno Branná se vyskytuje v rodě mužském a ženském, neboť je doplňovalo buď slovo potok nebo voda. Prvotně tyto tvary zněly pro rod mužský Brenný a pro rod ženský Brenna. Jména Brenný a Brenná bylo tedy původně názvem potoka (nebo vody), v jehož údolí se táhnou obě vsi a znamenalo to, co Kalná. Jménu Brenná se ale časem přestalo rozumět, protože základní slovo v češtině zaniklo. Omylem pak bylo spojováno se slovem brána a branný, až v 16. století převládl novotvar Branná. V městských knihách ve Vrchlabí je obec v roce 1542 Dolní Branná uváděna jako Hainrichsdorf, jindy jako Hennersdorf nebo Heinrichsdorf či Nieder Brennay nebo Brenney.

Německé jméno pro Dolní Brannou Hennersdorf se vyvinulo z Heinersdorf, a to z prvotního tvaru Heinrichsdorf (Jindřichova obec). Po majiteli panství Zdenkovi z Valdštejna (+1393) nastoupil jeho syn Henik (Hening) – tj. zkratka z Jindřich – a od té doby byla Dolní Branná nazývána „Henrici villa“, z toho se tento tvar změnil na Heningsdorf, Heinrigsdorf a nakonec na Hennersdorf.
 

Česká menšina v letech 1918 – 1945

V obci žila převaha německého obyvatelstva, Dolní Branná se nazývala Hennersdorf. V roce 1919 se podařilo prosadit zřízení české školy, ale ta neměla samostatné prostory, a tak museli sdílet učebny ve škole německé. Němcům se to samozřejmě nelíbilo, což dávali patřičně najevo – dne 6. září 1920 se uskutečnila demonstrace německých obyvatel obce, kteří zamezili českým dětem vstup do školy. Dav vedený ženou jednoho rolníka vnikl do školní budovy a nadávkami donutil učitele k odchodu. České děti pak byly německou skupinou tvrdě zbity. Konflikt museli nakonec urovnat četníci z Vrchlabí.

V lednu 1945 přicházely do Čech před postupující Rudou armádou stovky uprchlíků ze Slezska. Mnoho jich také zůstávalo přes noc v Hennersdorfu. Ze 17. na 18. února jich tu bylo přes 1200. Bydleli ve škole, v hostincích a v soukromých bytech. V únoru se také konaly přípravy na zadržení postupující sovětské armády. Němci stavěli na silnicích zábrany, dělali zákopy a kryty. Posledního března prošlo zdejší obcí posledních 37 uprchlíků. Dne 6. dubna projížděl obcí muniční vlak. Za Honnemayerovou továrnou (dnes Mileta) došlo k výbuchu, přičemž byla vyražena všechna okna v obci i v kostele. Příčina exploze však nebyla zjištěna. Pak ještě 17. dubna přenocovalo v obci 360 říšských vojáků ustupující armády směrem k Nové Pace. Na 7. května 1945 připadá kapitulace Německa (s platností od druhého dne 23:01). V Dolní Branné byly všechny domy vyzdobeny čsl. vlajkami, na německých domech vlály bílé prapory. Němci měli také na rukávech bílou pásku.
 

Život během komunismu a sportovní úspěchy

Konec války znamenal odsun 975 Němců a příchod prvních českých osídlovatelů, kterými bylo asi 400 lidí z Horní Branné a asi 200 lidí z kraje. V obci byla zřízena prodejna potravin, místní škola konečně získala prostory bývalé německé školy. Ustaven zde byl i Sbor hasičů a Sokol. Ve volbách roku 1946 získali nejvíce hlasů komunisté. V roce 1949 navštívil obec budoucí prezident A. Zápotocký, tehdy ministerský předseda. Začal se zde proces kolektivizace – ustaveno bylo Jednotné zemědělské družstvo a byl přerušen provoz mech. tkalcovny a šlichtovny n.p. Mostex. Mezi lety 1975 – 1976 došlo k vybudování veřejného osvětlení.

Mnoho úspěchů zaznamenali dolnobranští sportovci: v roce 1976 byl na zimní olympijské hry v Innsbrucku vyslán Josef Malínský ml., reprezentant v biatlonu. Obec pořádá několik významných závodů v běhu na lyžích, mezi závodníky vyniká místní sportovkyně L. Bucharová (1987 – 1990) a D. Matouš (1991 – 1992). Největší sportovní úspěchy ale slaví Lucie Bucharová: 1989 – 9. místo MS juniorů 1989, 1995 – 2. místo Světové série dlouhých běhů; maratónské lyžařské běhy – v Německu 1. místo a v Austrálii 2. místo.