Centrum Prahy kilometry za Prahou aneb výlet do Průhonic

Bude to trvat pěknou chvilku, než se vymotáte z centra města, vyjedete za hranice Prahy a dostanete se do Průhonic – malebné vsi se zámkem a úchvatným parkem, která už právoplatně náleží do Středočeského kraje. Na druhou stranu je pravda, že sem jezdí spoje pražské hromadné dopravy.

Takže to má možná opodstatnění, že Průhonice jsou na seznamu UNESCO zapsány jakožto součást historického jádra Prahy. Je spíš s podivem, jakého uznání si teď přírodně-krajinářský celek zasloužil, když za národní kulturní památku jej vyhlásili až na počátku roku 2010. Přitom o zápis na seznam UNESCO bojoval celých osmnáct let.
 

Až do Průhonic zavítáte, budete se spíše divit, jak to, že je neocenili už dávno. Krom stylových restaurací a luxusních hotelů na náměstí je hlavní turistickou atrakcí park, rozkládající se okolo nádherného zámku. Samotná stavba je sice nepřístupná veřejnosti, protože tu sídlí Botanický ústav, nicméně po takřka celou dobu prohlídky parku na vás tu a tam „vykoukne“ z umně vytvořených průhledů. Krása průhonického zámku fascinuje o to víc, když si uvědomíte, že jeho dnešní podobu má na svědomí architekt Jiří Stibral, kterému bylo v době projektování sotva šestadvacet let. Pravda, učil se sice u slavného Josefa Zítka, autora Národního muzea v Praze, ale své povolání příliš nemiloval – kdyby mu to nezatrhli rodiče, byl by se býval stal malířem. Ostatně majitel panství Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca si ho vybral právě na základě toho, že se mu zalíbily jakési jeho akvarely.

O tom, že udělal dobře, se můžete přesvědčit při venkovní prohlídce zámku, nebo až letmo nahlédnete do interiérů. V jediné zpřístupněné místnosti se nachází expozice Průhonický zámek a park – dílo přírody a lidského ducha, což je vlastně pamětní síň zakladatele parku Arnošta Emanuela. Upřímně, mnohem zajímavější než vitríny je však procházka samotným parkem nebo návštěva zdejší botanické zahrady, která je otevřená každý den mimo pondělí. Areál jako z příběhu o princích a princeznách vám možná bude trochu povědomý – snad proto, že se zde natáčelo pár filmových pohádek, třeba S čerty nejsou žerty.
 

Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca průhonické panství vyženil roku 1886 spolu s hraběnkou Nostic-Rieneck. Okamžitě rozpoznal potenciál krajiny protkané potokem Botičem, která obklopovala zchátralý zámek, stojící na místě někdejšího středověkého hrádku, a rozhodl se ji proměnit v jedinečný park. Stálo ho to celoživotní snahu a velké jmění – v roce 1927 byl dokonce donucen areál odprodat Československému státu, přesto na park nezanevřel a pomáhal ho zvelebovat až do své smrti roku 1936.

Nutno přiznat, že jeho úsilí se vyplatilo. Výsledkem je jedinečný areál, rozprostírající se na 250 hektarech, s 1500 druhy dřevin a 600 druhy trvalek, neuvěřitelnými 8000 rododendrony a 23 km cest. Průhonice vznikaly v době, kdy sláva anglických parků dosahovala vrcholu, a to je zde patrné: nejenže jsou estetické porosty a koberce květin zakomponovány do krajiny tak, že návštěvník těžko odhaduje, co je dílem přírody a co už výsledkem lidské fantazie, ale areál je také projektován tak, aby byl celoročně nejen přístupný, ale i krásný.

Užijete si ho, ať už sem zavítáte kdykoli. Na jaře potěší pučící a vonící květy, léto je ve znamení bující zeleně, na podzim se park zahalí do teplých tónů žloutnoucího listí a v zimě vás čeká romantická procházka mezi třpytivými hladinami vodních nádrží pokrytých ledem…