Toho srpnového dne, kdy spatřil světlo světa
budoucí hudební génius a světově proslulý skladatel, bylo v
Nelahozevsi registrováno pouze 438 obyvatel. Dnes je obec asi třikrát tak velká a láká turisty ze široka daleka. Antonín Dvořák, přestože dávno po smrti, má na tom veliký podíl. Návštěvníci chtějí vidět
dům, ve kterém se narodil, i kostel, v němž jako kluk hrával. Málem však uhořel – dozvíte se v
Muzeu Antonína Dvořáka, které je součástí
Českého muzea hudby Národního muzea. Jeho hlavní expozice jsou tedy ke zhlédnutí v
Praze. Nicméně jestli chcete poznat
autentickou atmosféru skladatelova mládí a podívat se na místo, které ho inspirovalo a kde začal tvořit, zajeďte do Nelahozevsi.
Dům s číslem popisným 12, ve kterém se Antonín Dvořák narodil a kde ho vychovávali, je dnes proměněn v
Památník Antonína Dvořáka. Bohužel
dobových předmětů, které by dokumentovaly tehdejší skladatelův život,
se zachovalo poskrovnu. Zato průvodci vám ochotně povypráví
historky z jeho mládí a dokonce vám prozradí, že za mistrovská hudební díla vděčíme shovívavému osudu. Nechybělo málo a sotva roční Antonín uhořel. Jeho otec se totiž kromě řezničiny věnoval hostinské živnosti, a tak se stalo, že se jednou v jeho domě chasníci opili a omylem jej podpálili. Tatínek budoucího skladatele se ukázal jako hrdina, když jej
z hořícího stavení zachránil.
Světoznámé tóny
Jak už to bývá,
rodiče mají pro své děti naplánovanou budoucnost ještě předtím, než ratolesti udělají první krůček. Podobně to bylo i s Antonínem Dvořákem, od kterého se očekávalo, že bude pokračovat v rodinné živnosti. Jenže hoch měl odmala slabost pro hudbu,
brzy se naučil hrát na housle a dokonce „koncentroval“ v místním kostele sv. Ondřeje, který dodnes stojí naproti jeho rodnému domu. Nezapomeňte se do něj taky podívat. V uších vám bude určitě pořád znít Mistrova hudba, která hraje v expozicích Památníku a příjemně dokresluje prohlídku tamního dobového nábytku a vybavení s několika památkami na skladatelovo dětství:
modlitební knížkou, brkem, violou a vavřínovými věnci. Pokud by vám těch vzpomínek na Dvořáka bylo pořád málo, zastavte se u skladatelovy sochy na náměstí s příznačným názvem „Zamyšlený“. Anebo se sem rovnou vydejte na každoroční slavnostní matiné předcházející datu Mistrova narození, známé jako „
Dvořákova Nelahozeves“.
Zámek Nelahozeves
Zámek Nelahozeves má kromě atrakcí spjatých s Antonínem Dvořákem pro návštěvníky přichystané historické interiéry. Jeho dějiny sahají do 16. století, kdy jej v duchu renesance naprojektovali a začali stavět italští mistři.
Kvůli problémům s financemi to však trvalo o dost déle, než bylo původně plánováno. Místo posledního křídla stanula zeď, která se nakonec z provizorního řešení stala nedílnou součástí zámku. Ani Lobkowiczové, kteří stavbu získali později, se nijak nehrnuli do zvelebování a peníze utráceli na svých dalších sídlech.
Po zestátnění Nelahozevsi se začala plánovat velkolepá novorenesanční přestavba, ale opět to skončilo nezdarem (jak jinak než) kvůli financím. Přestože zámecká stavba není z nejokázalejších, v interiérech ukrývá skutečné poklady.
Lobkowiczké sídlo se pyšní vystavenou sbírkou tohoto rodu. Uvidíte obrazy, zlato, stříbro, porcelán a fajáns, zbraně, knihy, vzácné rukopisy a rodinné fotografie. Jsou tu díla
Rubense i Vélazqueze, nejrozsáhlejší kolekce španělských portrétů mimo území Španělska a hudební nástroje a manuskripty skladatelů
Mozarta a Beethovena. Jedna ze zdejších vyřezávaných skříní je navíc podle pověsti kouzelná. Uvolníte pojistky, zmáčknete ty správné knoflíky, a pak jste prý schopni otevřít tisíce tajných šuplíčků. Problém je, že nikdo neví, jak na to, protože tohle tajemství si někdejší majitelka cenného kousku nábytku vzala s sebou do hrobu. Navíc dnešní zámečtí páni nemají ani tušení, která z jejich skříní by vlastně měla být ta kouzelná.