Kokořínsko a jeho část mezi hradem
Kokořínem a
Mšenem protkává řada roklí, soutěsek a údolí s mnoha skalními útvary roztodivných tvarů a občas i roztodivných jmen. Jedním z nejlépe utajených je
Kočičina, která vede z
Kokořínského dolu od
rozcestí U Grobiána na Sedlec.
Micka, Mourek a partyzáni
Úzké údolí sevřené z obou stran skalami, klikatá cestička, bizarní pískovcové útvary a jména jako
Kocour, Mourek a Micka, to je
údolí Kočičina. Za každým skalním výčnělkem tu mohou číhat loupežníci, romantiky i samoty si tu užijete rozhodně víc než kolem
hradu Kokořín.
Ještě opuštěnější je
slepé skalnaté údolí Vrbodol severně od Kaniny, kam můžete odbočit z Kočičiny; cesta z něj nikam dál nevede, bývají tu vyvrácené stromy a někdy se jen těžko budete probíjet kupředu. Ve svahu na konci údolí, schovaná tak, že ji často nenajdou ani hodně zvědaví turisté, se skrývá
Partyzánská jeskyně. Kočičinou se můžete projít tam a zpátky anebo dojít až na Sedlec. Odtud se do Kokořínského dolu dá vrátit po silničce do Hradska a pak po žluté značce přes
skalní stěny Hýtky.
Pokličky nad Kokořínským dolem
Chcete poznat slavné
kokořínské Pokličky, připomínající obří houby? Pak se musíte vydat od
hradu Kokořína do Ráje a zastavit se u
rozcestí Pokličky. Zdola ale neuvidíte nic, je třeba vyšplhat po modré značce a po spoustě dřevěných schodů nahoru na skály. Tam se před vámi
kamenné houby objeví v plné kráse, když se otočíte a podíváte zpět do údolí. Vznikly jednoduše, nohy tvoří hornina, která snáze a rychleji zvětrává, zatímco klobouky odolávají větru a vodě déle a lépe. Nikde jinde v Česku navíc "nerostou" větší kamenné houby než právě tady na
Kokořínsku.
Nevracejte se hned, ale nechte se vést modrou značkou až k rozcestí s
Cinibulkovou naučnou stezkou. Když se po ní vydáte ještě o pár desítek metrů dál za rozcestí, objevíte
Průsečnou skálu, v mapách označovanou také jako
Švédský val. Kdo si dal tu práci a vyhloubil vysoko ve skalách v pískovcovém masivu vozovou cestu se přesně neví, ale nejčastěji se mluví a píše o Švédech a o třicetileté válce.
Po Cinibulkově stezce poté sejděte do údolí pod
skalní útvar Faraon a přes
Náckovu rokli (s případnou odbočkou do strže s nevábným názvem
Močidla) se roklí zvanou
Apatyka vraťte k
rozcestí Pokličky.
Po Kokořínsku s panem Cinibulkem
Stezka pojmenovaná po mšenském učiteli a propagátorovi Kokořínska
Josefu Bedřichovi Cinibulkovi shrnuje na devíti kilometrech všechny důvody, proč tenhle kraj máme rádi. Ve skalách objevíte
prolézačky, bludiště, vyhlídky i zajímavé útvary, ať už je vytvořila příroda nebo jí – jako v případě Průsečné skály – pomohly lidské ruce.
Cinibulkova stezka začíná a končí ve
Mšeně, kde se v letních dnech můžete osvěžit v překrásných
městských lázních ve stylu art déco a také v
lesoparku Debř. Jde vlastně jen o další z řady skalnatých údolí, v němž však na vás – a hlavně na děti – čekají všelijaké kuriozity. Cestou objevíte například komůrky vyhloubené ve skalách,
malý kamenný hrad Kokořín, stylové
odpočívadlo U muchomůrky, zbytky lesního divadla nebo přírodní dětské hřiště.