Rané baroko zanechalo v
Praze skutečné skvosty. Ačkoliv se nedaleko válčilo, rozhodl se
Albrecht z Valdštejna vystavět sídlo, které mělo konkurovat samotnému
Hradu a dokonce jej zastínit. Třiadvacet domů, tři zahrady, cihelna a jeden palác muselo ustoupit gigantickému
Valdštejnskému paláci, který je jednou z nejvýznamnějších staveb českého raného baroka. Palác je navíc doplněn nádhernou barokní
Valdštejnskou zahradou, v níž dominuje sala terrena s nedalekou grottou, stejně jako umělý rybníček či kašny a množství soch. Celek uzavírá
Valdštejnská jízdárna, ve které
Národní galerie pořádá prestižní výstavy. Nedlouho poté, co utichla kladiva na levém břehu
Vltavy, rozhodli se jezuité zásadně rozšířit svou kolej. Vzniklo tak spíše malé městečko,
Klementinum, po
Pražské hradu druhý největší architektonický komplex v Praze. Dnes tu sídlí
Národní knihovna. A právě knihy jsou také hlavními obyvateli bezesporu nejkrásnějšího sálu
Klementina. Zdejší barokní knihovna byla dokonce v několika anketách označena za
vůbec nejkrásnější na světě. Její podoba je od roku 1722, kdy byla postavena, téměř nedotčena. Být tu je zážitek, kterého se člověku jinde nedostane. Když už jsme u knihoven, zmiňme ještě
knihovnu Strahovského kláštera. Tamní sály, Teologický a Filozofický, jsou dalšími pozoruhodnými ukázkami
nejen barokní architektury, ale také malby či uměleckého řemesla.
Skutečným pokladem města je kamenný
Karlův most. I ten baroko zcela proměnilo. Od roku 1683 sem začaly přibývat
sochy a sousoší. Most s nimi přešel od raného k vrcholnému baroku, protože začátkem 18. století tu měli nejvíce napilno slovutní sochaři, třeba
Matyáš Bernard Braun nebo Ferdinand Maxmilián Brokoff. Alej soch je nejbohatší a nejpestřejší ze všech mostů, co jich na světě je. Postát za rozbřesku na prázdném mostě u nohou Braunovy svaté Luitgardy je prostě nezapomenutelné.
Pražské baroko
Vrcholné baroko převzalo důstojně pochodeň předchůdců. Jeho stavby byly dokonce tak osobité, že se jim začalo říkat „
pražské baroko“. V
Nerudově ulici je možno zhlédnout mnoho krásných domů a paláců, ale která z památek má mezi nimi prvenství? Bezesporu
chrám svatého Mikuláše na Malé straně. Stavěl se vlastně celou první polovinu 18. století. Na jeho realizaci se sešly dvě legendy českého baroka,
otec a syn Dientzenhoferové. Syn Kilián Ignác se na podobě kostela podílel zcela zásadně a byla to dokonce jeho úplně poslední práce v životě.
Hlavní průčelí vás nenechá ani na chvíli v klidu a vy se nebudete moci
zbavit dojmu, že se vlastně pohybuje – tak mocně je tu uplatněn dynamický barokní princip. Gigantická kupole a složitě tvarovaná zvonice jen podtrhují podivuhodný dojem. A chce-li kdo pochopit baroko v jediném okamžiku, ať vstoupí a nechá oči plout. Krátkou procházkou po Malé Straně přijdete k dalšímu skvostu, který patří mezi jednu z prvních barokních staveb v Praze –
chrám Panny Marie Vítězné na Újezdě.
Kam se ještě za barokem vypravit
Prahou se dá za barokem putovat hodiny, dny ba týdny. Zatím nebyla zmíněna hradčanská
Loreta, desítky výstavných paláců, třeba
Černínský nebo Arcibiskupský, další kouzelné barokní zahrady, například
Vrtbovská,
Fürstenberská nebo
Ledeburská. V
Národní galerii i v
Muzeu hlavního města Prahy pak milovníci umění naleznou bohaté expozice věnované baroknímu umění.