ÚvodVýletyPěšky po ČeskuS osobností na procházku: Havlíčkovým Brodem s Karlem Havlíčkem Borovským
S osobností na procházku: Havlíčkovým Brodem s Karlem Havlíčkem Borovským
"> "> "> "> "> "> ">

S osobností na procházku: Havlíčkovým Brodem s Karlem Havlíčkem Borovským

Havlíčkův Brod se až do roku 1945 jmenoval Německý Brod. Dnes svým jménem připomíná Karla Havlíčka Borovského, novináře ostrého pera, básníka, kritika a odvážného vlastence. S jeho jménem ale je spojená větší část Českomoravské vrchoviny, a tak putování s Havlíčkem zahájíme ještě o kousek dál: v městečku Havlíčkova Borová, kde se narodil a které se od roku 1949 rovněž jmenuje na jeho počest.
Část Vysočiny při horním toku řeky Sázavy je kraj Karla Havlíčka Borovského. Narodil se v Borové 31. října 1821 kupci Matěji Havlíčkovi a jeho ženě Josefíně Dvořákové, dceři sládka z Horní Cerekve. Kolem rodného domku č. 163 blízko náměstí prochází cesta K. H. Borovského, spojující Havlíčkův BrodHlinskem. Když se vydáte přes Žižkovo Pole a kolem Žižkovy mohyly, která stojí na údajném místě skonu slavného husitského vojevůdce, přibližně po deseti kilometrech dojdete do Přibyslavi. Na starém hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele najdete hrob P. Jana Brůžka (1787–1845), někdejšího faráře v Borové. Ten nejenže příštího politika a básníka pokřtil už několik hodin po jeho narození, ale měl na něj velký vliv, prý dokonce větší než rodiče, kteří vzpurného syna doma nezvládali. Právě farář Brůžek prorokoval, že „…z toho dítěte bude něco znamenitého.“ Měl pravdu.
 

Dětství v Německém Brodě



V Borové chodil Havlíček do obecné školy, v osmi letech nastoupil na rok do školy v Jihlavě. Poté přestoupil do Havlíčkova Brodu; ten se až do roku 1945 jmenoval Německý Brod. Počínaje školním rokem 1832–33 tu Havlíček šest let navštěvoval klasické gymnázium, ústav se znamenitou pověstí. Zpočátku bydlel v podnájmu u panen Berlišových v domě č. 49 zvaném Hankovský či Dlabačovský na hlavním náměstí kousek od radnice se slavnou Brodskou smrtí. Po roce se rodiče přistěhovali za synem a jejich domovem se stal dům č. 19, dnes nazývaný Havlíčkův, kde si otec zřídil kupecký krám. Dnes tu sídlí Muzeum Vysočiny se stálou expozicí Karla Havlíčka Borovského.

Kam chodil do školy? Gymnázium sídlilo v rozsáhlém klášterním areálu spojeném s kostelem sv. Rodiny, kde o výuku pečovali želivští premonstráti. Pamětní deska na nároží ulic Štáflovy a Dobrovského kousek od středověké Štáflovy chalupy připomíná Havlíčkova spolužáka Bedřicha Smetanu (1824–1884), který v Brodě začal studovat v roce 1836. Byla to šťastná léta bezstarostného mládí, a protože hodní profesoři dovolovali starším žákům návštěvy hospůdek na okraji města, tak také tancovaček, písniček při kytaře a ochotnických divadelních představení. Havlíček si prý zvláště oblíbil hospodu na Rozkoši.
 

Cesta do Ruska a ochotnické divadlo



V roce 1838 odešel Havlíček na studia do Prahy, kde se seznámil s řadou českých obrozenců. Při takzvaném vlasteneckém křtu tehdy podobně jako mnozí další přijal dle svého rodiště jméno Borovský. V červnu 1842 vyrazil pěšky poznat svět; podíval se do Krakova, Vysokých Tater či do Liptovského Svatého Mikuláše. V letech 1843–1844 působil jako vychovatel v rodině univerzitního profesora v Moskvě, zkušenosti z cesty sepsal v díle Obrazy z Rus.

Po návratu do vlasti jej zastihla zpráva o smrti otce: Matěj Havlíček zemřel tři týdny před Karlovým návratem. Havlíček se rozhodl zůstat u matky v Brodě a setrval tu celý rok, až do jara 1845. Byl to rok horlivé vlastenecké činnosti a také českého ochotnického divadla, které Karel organizoval společně s bratrem Františkem. Jednou z nadšených ochotnic byla i dcera zámožného německobrodského obchodníka a radního Fany Weidenhofferová, která se stala velkou Havlíčkovou láskou. Havlíček plánoval sňatek a odjel proto do Prahy, aby si zajistil další existenci – a tehdy se rozhodl živit spisovatelstvím.
 

Krátká kariéra politického novináře



Ze svatby sice sešlo, ale Havlíčkovi se díky jeho ostrému peru, smyslu pro ironii a mistrovsky vybroušenému jazyku záhy otevřela cesta k závratné kariéře. Stal se redaktorem Pražských novin, které byly roku 1846 jediným českým politickým listem, po pádu režimu a uvolnění poměrů roku 1848 přešel do nově zřízených novin Národních. Ty byly nezávislé a zcela v jeho režii. V témže roce se oženil s Julií Sýkorovou, dcerou panského lesníka z Proseče u Pelhřimova, a narodila se jim dcera Zdeňka.

Několik let pak Havlíček ostře vystupoval proti vládě a úřady mu opakovaně komplikovaly práci: jeho život se proměnil v sérii zákazů, policejního sledování, soudních procesů a domovních prohlídek. Nakonec Havlíček žurnalistickou práci přerušil a v roce 1851 se znovu i s rodinou vrátil k matce do Německého Brodu. Třetí pobyt skončil 16. prosince, kdy byl právě v arkýřovém pokoji Havlíčkova domu zatčen a deportován do tyrolského Brixenu.
 

Poslední pobyt v Brodu



Naposledy se do Brodu vrátil v květnu 1855: úřady mu povolily návrat do Čech pod podmínkou, že se vzdá spisovatelské činnosti. Borovský souhlasil, měl v plánu koupit statek nebo pracovat v rodinné pokrývačské firmě. Krátce před jeho návratem ale jeho žena zemřela na tuberkulózu a ani návrat domů nesplnil to, co Havlíček čekal: atmosféra se změnila, režim utáhl šrouby. I kdyby porušil slib, nebylo pro koho psát: bývalí známí z vlasteneckých řad se k němu nehlásili, aby se vyhnuli problémům.

U Havlíčka se brzy naplno projevila pokročilá tuberkulóza, kterou pobyt v Brixenu pomohl potlačit, ale nevyléčil. Zemřel 29. července 1856 ve věku necelých 35 let v Praze, kam odjel se svolením policie, aby vyhledal lékaře. Je pochován na Olšanských hřbitovech a jeho pohřeb byl v té době jednou z mála vlasteneckých manifestací proti režimu.
 

Víte, že…?

  • Statečným zápasem s rakouským absolutismem i tragickým osudem se Karel Havlíček Borovský stal symbolem boje proti útlaku, věrnosti ideálům demokracie a svobody. Je považován za zakladatele politického novinářství a zastánce politického a ekonomického liberalismu, svou básnickou tvorbou (Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra a Král Lávra) rovněž výrazně ovlivnil vývoj české satiry.
  • Mrtvý Havlíček už nebyl nebezpečný, a tak jej začal opěvovat celý národ. V roce 1862 provázela odhalení pamětní desky na rodném domě v Havlíčkově Borové národní manifestace za účasti asi 10 000 lidí.
  • Tuberkulóze, kterou se Havlíček nakazil od své ženy, nakonec podlehla i jediná dcera; Zdeňka Havlíčková zemřela roku 1872 ve věku necelých 24 let u své babičky v Německém Brodě.
  • Nábytek v „arkýřovém“ pokoji patřil ještě rodičům Karla Havlíčka a sloužil jim již v Havlíčkově dětství. K vidění je i Havlíčkův stůl a sekretář z pražské redakce Národních novin. Osobní věci členů rodiny jsou intimním svědectvím o těžkém životním údělu Havlíčka a jeho nejbližších.
  • Podle Muzea Vysočiny je Havlíček jednou z nejvíce připomínaných českých osobností: jmenuje se po něm řada ulic, náměstí i parků, po celém světě existuje několik desítek jeho soch.
  • Několik pomníků a pamětních desek má Havlíček i v rodné Borové a v Havlíčkově Brodě. V havlíčkobrodských sadech nad rybníčkem Obora stojí pomník Havlíčkovy maminky Josefíny: syna přežila o 37 let, zemřela jako 93letá a do poslední chvíle věřila, že její Karel je v Rusku a že se vrátí.

Mapa výletu

Export GPX