Část
Vysočiny při horním toku
řeky Sázavy je
kraj Karla Havlíčka Borovského. Narodil se v Borové
31. října 1821 kupci Matěji Havlíčkovi a jeho ženě Josefíně Dvořákové, dceři sládka z Horní Cerekve. Kolem
rodného domku č. 163 blízko náměstí prochází
cesta K. H. Borovského, spojující
Havlíčkův Brod s
Hlinskem. Když se vydáte přes
Žižkovo Pole a kolem
Žižkovy mohyly, která stojí na údajném místě skonu slavného husitského vojevůdce, přibližně po deseti kilometrech dojdete do
Přibyslavi. Na starém hřbitově u
kostela sv. Jana Křtitele najdete
hrob P. Jana Brůžka (1787–1845), někdejšího faráře v Borové. Ten nejenže příštího politika a básníka pokřtil už několik hodin po jeho narození, ale měl na něj velký vliv, prý dokonce větší než rodiče, kteří vzpurného syna doma nezvládali. Právě farář Brůžek prorokoval, že
„…z toho dítěte bude něco znamenitého.“ Měl pravdu.
Dětství v Německém Brodě
V Borové chodil Havlíček do obecné školy, v osmi letech nastoupil na rok do školy v
Jihlavě. Poté přestoupil do
Havlíčkova Brodu; ten se až do roku 1945 jmenoval
Německý Brod. Počínaje školním rokem 1832–33 tu Havlíček šest let navštěvoval
klasické gymnázium, ústav se znamenitou pověstí. Zpočátku bydlel v podnájmu u panen Berlišových v
domě č. 49 zvaném Hankovský či Dlabačovský na hlavním náměstí kousek od
radnice se slavnou Brodskou smrtí. Po roce se rodiče přistěhovali za synem a jejich domovem se stal
dům č. 19, dnes nazývaný Havlíčkův, kde si otec zřídil
kupecký krám. Dnes tu sídlí
Muzeum Vysočiny se stálou expozicí Karla Havlíčka Borovského.
Kam chodil do školy?
Gymnázium sídlilo v rozsáhlém
klášterním areálu spojeném s kostelem sv. Rodiny, kde o výuku pečovali
želivští premonstráti. Pamětní deska na nároží ulic Štáflovy a Dobrovského kousek od středověké
Štáflovy chalupy připomíná Havlíčkova spolužáka
Bedřicha Smetanu (1824–1884), který v Brodě začal studovat v roce 1836. Byla to šťastná léta bezstarostného mládí, a protože hodní profesoři dovolovali starším žákům návštěvy hospůdek na okraji města, tak také tancovaček, písniček při kytaře a ochotnických divadelních představení. Havlíček si prý zvláště oblíbil
hospodu na Rozkoši.
Cesta do Ruska a ochotnické divadlo
V roce 1838 odešel Havlíček na studia do
Prahy, kde se seznámil s řadou českých obrozenců. Při takzvaném
vlasteneckém křtu tehdy podobně jako mnozí další přijal dle svého rodiště jméno
Borovský. V červnu 1842 vyrazil pěšky poznat svět; podíval se do Krakova, Vysokých Tater či do Liptovského Svatého Mikuláše. V letech 1843–1844 působil jako vychovatel v rodině univerzitního profesora v Moskvě, zkušenosti z cesty sepsal v díle
Obrazy z Rus.
Po návratu do vlasti jej zastihla zpráva o smrti otce: Matěj Havlíček zemřel tři týdny před Karlovým návratem. Havlíček se rozhodl zůstat u matky v
Brodě a setrval tu celý rok, až do jara 1845. Byl to rok horlivé vlastenecké činnosti a také českého ochotnického divadla, které Karel organizoval společně s bratrem Františkem. Jednou z nadšených ochotnic byla i dcera zámožného německobrodského obchodníka a radního
Fany Weidenhofferová, která se stala velkou Havlíčkovou láskou. Havlíček plánoval sňatek a odjel proto do
Prahy, aby si zajistil další existenci – a tehdy se rozhodl živit spisovatelstvím.
Krátká kariéra politického novináře
Ze svatby sice sešlo, ale Havlíčkovi se díky jeho ostrému peru, smyslu pro ironii a mistrovsky vybroušenému jazyku záhy otevřela cesta k závratné kariéře. Stal se
redaktorem Pražských novin, které byly roku 1846 jediným českým politickým listem, po pádu režimu a uvolnění poměrů roku 1848 přešel do nově zřízených novin Národních. Ty byly nezávislé a zcela v jeho režii. V témže roce se oženil
s Julií Sýkorovou, dcerou panského lesníka z
Proseče u Pelhřimova, a narodila se jim dcera Zdeňka.
Několik let pak Havlíček ostře vystupoval proti vládě a úřady mu opakovaně komplikovaly práci: jeho život se proměnil v
sérii zákazů, policejního sledování, soudních procesů a domovních prohlídek. Nakonec Havlíček žurnalistickou práci přerušil a v roce 1851 se znovu i s rodinou vrátil k matce do
Německého Brodu. Třetí pobyt skončil 16. prosince, kdy byl právě v
arkýřovém pokoji Havlíčkova domu zatčen a deportován do tyrolského Brixenu.
Poslední pobyt v Brodu
Naposledy se do
Brodu vrátil v květnu 1855: úřady mu povolily návrat do Čech pod podmínkou, že se vzdá spisovatelské činnosti. Borovský souhlasil, měl v plánu koupit statek nebo pracovat v rodinné pokrývačské firmě. Krátce před jeho návratem ale jeho žena zemřela na tuberkulózu a ani návrat domů nesplnil to, co Havlíček čekal: atmosféra se změnila, režim utáhl šrouby. I kdyby porušil slib, nebylo pro koho psát: bývalí známí z vlasteneckých řad se k němu nehlásili, aby se vyhnuli problémům.
U Havlíčka se brzy naplno projevila
pokročilá tuberkulóza, kterou pobyt v Brixenu pomohl potlačit, ale nevyléčil. Zemřel
29. července 1856 ve věku necelých 35 let v
Praze, kam odjel se svolením policie, aby vyhledal lékaře. Je pochován na
Olšanských hřbitovech a jeho pohřeb byl v té době
jednou z mála vlasteneckých manifestací proti režimu.
Víte, že…?
- Statečným zápasem s rakouským absolutismem i tragickým osudem se Karel Havlíček Borovský stal symbolem boje proti útlaku, věrnosti ideálům demokracie a svobody. Je považován za zakladatele politického novinářství a zastánce politického a ekonomického liberalismu, svou básnickou tvorbou (Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra a Král Lávra) rovněž výrazně ovlivnil vývoj české satiry.
- Mrtvý Havlíček už nebyl nebezpečný, a tak jej začal opěvovat celý národ. V roce 1862 provázela odhalení pamětní desky na rodném domě v Havlíčkově Borové národní manifestace za účasti asi 10 000 lidí.
- Tuberkulóze, kterou se Havlíček nakazil od své ženy, nakonec podlehla i jediná dcera; Zdeňka Havlíčková zemřela roku 1872 ve věku necelých 24 let u své babičky v Německém Brodě.
- Nábytek v „arkýřovém“ pokoji patřil ještě rodičům Karla Havlíčka a sloužil jim již v Havlíčkově dětství. K vidění je i Havlíčkův stůl a sekretář z pražské redakce Národních novin. Osobní věci členů rodiny jsou intimním svědectvím o těžkém životním údělu Havlíčka a jeho nejbližších.
- Podle Muzea Vysočiny je Havlíček jednou z nejvíce připomínaných českých osobností: jmenuje se po něm řada ulic, náměstí i parků, po celém světě existuje několik desítek jeho soch.
- Několik pomníků a pamětních desek má Havlíček i v rodné Borové a v Havlíčkově Brodě. V havlíčkobrodských sadech nad rybníčkem Obora stojí pomník Havlíčkovy maminky Josefíny: syna přežila o 37 let, zemřela jako 93letá a do poslední chvíle věřila, že její Karel je v Rusku a že se vrátí.