Většina životopisů začíná vcelku fádním údajem „narodil se“. Ano, to víme, bylo to
počátkem září v 1841 v
Nelahozevsi. Dnes sem lidé jezdí zejména kvůli
renesančnímu zámku, ale výlet můžete spojit s prohlídkou
Dvořákova památníku v rodném domě a
kostela sv. Ondřeje, kde jako malý koncertoval. Na náměstí stojí
skladatelova socha, každoročně se tu konají
slavnosti Dvořákova Nelahozeves a k výletu láká
stezka, po níž prý Dvořákovi chodívali k
příbuzným do Kralup.
Dvořák, Praha a Nové Město
V šestnácti letech odešel Dvořák do
Prahy studovat varhanickou školu v
Konviktské ulici na
Starém Městě a po studiích hrál na violu v orchestru
Prozatímního divadla, kde působil pod taktovkou
Bedřicha Smetany. Seznámil se s herečkou Josefinou Čermákovou; ta měla čtyři sestry a Dvořák si do rodiny Čermákových pravidelně docházel přivydělávat hodinami klavíru. Zatímco Josefina se později provdala za hraběte Václava Kounice, Dvořák si vzal jednu z jejích mladších sester, Annu.
Kde Dvořák bydlel? První dvě symfonie složil v bytě na
Senovážném náměstí, nicméně „jeho“ čtvrtí se stalo
Nové Město. Bydlel na
Karlově náměstí a posléze už s rodinou také v
ulici Na rybníčku. Z okna prý Dvořákovi měli přímý výhled na
zvonici kostela sv. Štěpána.
Dům v Žitné ulici a dům pro tajnou milenku
Další stěhování bylo poslední, protože plných sedmadvacet let až do
Dvořákovy smrti roku 1904 pak bydleli v
Žitné ulici v domě č. 14. Tady, u klavíru, nad nímž visela Beethovenova podobizna, vznikala jeho vrcholná díla, průčelí domu v prvním patře zdobí
Dvořákova busta. Není bez zajímavosti, že ve stejném domě posléze bydlel
Josef Suk, mladý houslista Českého kvarteta, který se roku 1898 oženil s
Dvořákovou dcerou Otylkou.
A konečně na
Novém Městě najdete i
Muzeum Antonína Dvořáka, které sídlí v
půvabném barokním Michnově letohrádku v
ulici Ke Karlovu. Tady ale Dvořákovi nikdy nebydleli; letohrádek postavil začátkem 18. století
Kilián Ignác Dientzenhofer pro hraběte Jana Václava Michnu z Vacínova, který tu prý ubytoval svou
tajnou milenku.
Léta ve Vysoké u Příbrami
Když se v listopadu 1877
Josefina Čermáková provdala za
Václava Roberta hraběte z Kounic, dostala od něj jako svatební dar
zámeček ve Vysoké u
Příbrami a záhy sem pozvala sestru s rodinou. Dvořákovi Vysoká učarovala; od švagra časem
odkoupil ovčín se špýcharem na druhém konci vesnice a nechal ho přebudovat v příjemný patrový dům, nazývaný
vila Rusalka.
Následujících dvacet let na
Vysoké rodina rok co rok trávila letní měsíce a Dvořák se tu s nadšením věnoval svým zálibám –
sadaření, chovu holubů a samozřejmě komponování. Vznikla tu díla, řazená do vrcholného období Dvořákovy tvorby, například opera
Čert a Káča nebo symfonické básně Polednice, Vodník a Zlatý kolovrat.
Cesta za Rusalkou
Zatímco vila dodnes patří Dvořákovým potomkům a je veřejnosti nepřístupná,
novorenesanční zámeček slouží jako
skladatelův památník. V expozici se dozvíte řadu zajímavostí nejenom o Dvořákových inspiračních zdrojích i o zamilovaných místech v okolí, ale také o manželích Kounicových a jejich hostech, kteří na Vysokou jezdívali. Prohlédnete si
kostýmy a scény z některých Dvořákových slavných oper, nesmíte zapomenout ani na procházku k
Rusalčinu jezírku, k němuž vás od zámečku dovede modrá turistická značka.
Je to sice
nejznámější Rusalčino jezírko v Česku, není ale jediné. To druhé, které pro změnu inspirovalo
libretistu Rusalky Jaroslava Kvapila, musíte hledat poblíž
Chudenic u
Klatov. V mapách bývá označeno jako
Kvapilovo jezírko a leží západně od
vrchu Bolfánek s rozhlednou a s
Americkou zahradou.