Budoucí violista, hudební skladatel a dirigent Oskar Nedbalem se narodil roku 1874 v rodině táborského advokáta JUDr. Karla Nedbala jako předposlední ze sedmi dětí. Podobně jako sourozenci i on zdědil hudební nadání, a tak už v jedenácti letech začal studovat na pražské konzervatoři.
České kvarteto doma i ve světě
Oskar si tu našel skvělé přátele: o necelé tři měsíce staršího spolužáka Josefa Suka a profesora Antonína Dvořáka, který na konzervatoři vyučoval hudební kompozici. V posledním ročníku roku 1891 stáli Nedbal se Sukem u zrodu smyčcového kvarteta, které o rok později získalo oficiální název České kvarteto.
Nedbal v něm působil nejenom jako skvělý violista, ale také schopný manažer až do roku 1906, kdy odešel do Vídně za dirigentskou a skladatelskou kariérou. V následujících letech se vypracoval do pozice jednoho z nejlepších dirigentů své doby a řídil koncerty například v Berlíně, Paříži, Petrohradu, Varšavě, Oděse, Vídni a Londýně.
Profesní úspěchy a osobní prohry
Během následujících let se Oskar Nedbal věnoval jak dirigování, tak komponování. K již starší Pohádce o Honzovi se připojily balety a operety Z pohádky do pohádky, Princezna Hyacinta, Čertova babička, Vinobraní, Krásná Saskia i již zmíněná slavná opereta Polská krev. Ta měla premiéru v říjnu 1913 ve Vídni, v lednu 1914 v Praze a ještě v tom roce byla uvedena ve stovce divadel Německa a Rakouska.
Co bylo Nedbalovi dopřáno na poli hudebním, o to byl připraven v osobním životě. Jeden z bratrů spáchal sebevraždu, první žena Josefína zemřela na tuberkulózu, syn Oskar se zastřelil v červnu 1918 při výkonu strážní služby.
V následujících letech čekaly Nedbala další krize: v Praze, kam se vrátil po vzniku republiky, byl přijat velmi chladně, a tak přijal místo ředitele opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Pozvedl jeho uměleckou úroveň, ale zničila ho odpovědnost za ekonomické řízení celého divadla. V roce 1928 se zklamaný a duševně strádající Nedbal vedení divadla vzdal. Jenže zůstaly dluhy, anonymní pomluvy a nenávistné útoky – a přestože Nedbal obětoval veškeré osobní úpory, nedokázal splnit nároky věřitelů.
Tragické Vánoce
Posledním dnem v životě Oskara Nedbala byl Štědrý den roku 1930. Dobrosrdečný a důvěřivý muž, který se ocitl na konci fyzických a psychických sil, spáchal sebevraždu skokem z okna zkušebny v budově divadla v chorvatském Záhřebu.
O převezení jeho ostatků ze Záhřebu do rodné země se po 76 letech postaral houslový virtuos Josef Suk, s jehož dědečkem Oskar Nedbal hrával v Českém kvartetu. Skvělý violista, schopný a citlivý dirigent a nadaný hudební skladatel Oskar Nedbal byl 12. května 2006 pohřben na pražském Slavíně.
Nejvíc památek na Oskara Nedbala objevíte v Táboře; na rodném domě v Palackého ulici jej připomíná pamětní deska a v táborském divadle, pojmenovaném na jeho počest, stojí jeho busta.