ÚvodVýletyVýlety s příběhemNa návštěvu k pánům z Růže i k Bílé paní
Na návštěvu k pánům z Růže i k Bílé paní
"> "> "> "> ">

Na návštěvu k pánům z Růže i k Bílé paní

Když je řeč o Rožmbercích, zřejmě se vám vybaví červená růže ve stříbrném poli, jižní Čechy a zástupy důstojných vousatých pánů v honosných renesančních šatech. Někde mezi nimi se ale vždy skrývá bledá dáma v bílém rouchu, která i po staletích pozorně střeží svůj rod – slavná rožmberská Bílá paní.
Je to vlastně historická nespravedlnost; Rožmberkové sice představovali nejstarobylejší, nejvýznamnější, nejurozenější, nejmocnější a nejvlivnější český šlechtický rod, ale mnohem známější než jeho zakladatelé jsou ti, kteří stojí na konci dlouhé řady – renesanční velmožové Vilém z Rožmberka (1535–1592) a jeho bratr Petr Vok (1539–1611). Jejich stopy najdete na hradech a zámcích po celých jižních Čechách, třeba při prohlídce rožmberských renesančních pokojů s dobovými nástěnnými malbami a dřevěnými kazetovými stropy na zámku v Českém Krumlově, rožmberských interiérů na zámku v Třeboni, v ložnici či Svatebním sálu Petra Voka na zámku v Bechyni, na zámku v Nových Hradech nebo v Jindřichově Hradci.

 

Záhada rožmberské hrobky 

Zdá se vám, že si Rožmberkové žili jako v bavlnce? Sice se na několik stovek let vyšvihli mezi mocenskou elitu, zastávali vysoké funkce u královského dvora a v majetku se jim žádný jiný rod nevyrovnal, ale v soukromí už to taková sláva nebyla. Například Vilém z Rožmberka se nedočkal potomka, přestože byl čtyřikrát ženatý. Podobně dopadl jeho bratr Petr Vok, který se navíc v posledních letech života musel kvůli dluhům zbavit svou třetin rodového majetku včetně milovaného Českého Krumlova; ten koupil císař Rudolf II. Poslední léta pana Voka byla spojená s Třeboní, kde také roku 1611 zemřel a uzavřel tak poslední kapitolu rožmberské historie.
 
Jenže Rožmberkové žijí dál v četných pověstech a historkách, které i dnes probouzejí fantazii a vybízejí k pátrání. Víte například, že rožmberská hrobka v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě prý byla po pohřbu Petra Voka uzavřena tak, aby se do ní už nikdy nikdo nedostal? Pověst ponurého místa, kam po staletí nevkročila lidská noha, přiživil i kronikář Bohuslav Balbín tvrzením, že rožmberští pánové prý nejsou uloženi v rakvích, ale jejich nabalzamované mrtvoly sedí v křeslech rozestavěných do kruhu jako posmrtní vladaři.
 
Protože další legenda tvrdí, že opat, který dá pokyn k otevření krypty, v tom samém roce zemře, nikdo se do jejího otvírání nehnal. Došlo k tomu až roku 1902, kdy se začaly propadat stupně hlavního oltáře, a pak v roce 2009, kdy sem nahlédl tým archeologů a geofyziků. Žádná z legend se však nepotvrdila a otazníků jen přibylo – jak se například do krypty o rozměrech 5 x 3 metry a výšce kolem 1,5 m mohlo vejít přibližně 40 rakví?
 

Bílá paní 

Jisté je, že téměř na všech jihočeských hradech a zámcích, jež náležely pánům z Růže, se dodnes zjevuje přízrak bledé dámy v bílém šatu – Bílé paní. Nepočítáme-li noční prohlídky a další kratochvíle, její nejslavnější novodobé vystoupení se odehrálo za druhé světové války na Rožmberku. Na hradě tehdy měla letní tábor nacistická mládežnická organizace a při vztyčování vlajky s hákovým křížem se na věži Jakobínce objevil bílý hrozící přízrak, jehož si všimla celá řada svědků. K vyšetřování se dostavilo i gestapo, ale konkrétního viníka nezjistilo – uvnitř Jakobínky totiž neexistovalo schodiště ani žebřík, s jehož pomocí by se případný šprýmař mohl na věž dostat. Ostatně řekněte sami – k čemu by Bílá paní potřebovala žebřík?

Mapa výletu

Export GPX