Děj hry se točí kolem
Fidlovačky, tedy oblíbené
jarní slavnosti pražských ševců, která se konala každoročně po Velikonocích v Nuselském údolí. Fidlovačka se už dnes neslaví, ale v
Nuslích stojí stejnojmenné divadlo a stejné jméno má i dobový nástroj, který ševci používali k hlazení neboli fidlování kůže. Tylova Fidlovačka se však navždy zapsala do dějin jako hra, kde zazněla
písnička Kde domov můj, tedy píseň, z níž se později stala
česká národní hymna.
Cesta k Fidlovačce
Tylovi žili v Kutné Hoře, v
domě, kterému se dřív říkávalo
U zlatého hřebene v dnešní Tylově ulici. Tak jako velká část malebného kutnohorského centra i
rodný dům Josefa Kajetána Tyla stojí na gotických základech, ale dnešní podobu získal po požáru města v roce 1823, kdy velká část této městské čtvrti lehla popelem.
Josefův otec byl krejčí a vojenský muzikant, rodiče však brzy zemřeli a Josefa vychovávala jeho teta za přispění babičky. Nadání a hudební talent v něm prý rozpoznali gymnaziální profesoři v čele se
spisovatelem a dramatikem Václavem Klimentem Klicperou; v jeho rodině také Tyl žil v době, kdy studoval na Filosofické fakultě v Praze. Jenže když mu bylo dvacet, ze školy odešel a dal se ke
kočovnému divadlu. Dlouho mu to nevydrželo; postupně se začal věnovat redaktorské činnosti, řídil
literární časopis Květy a stal se také
dramaturgem českých divadelních představení ve
Stavovském divadle. Právě tam měla v roce 1834 premiéru i „pražská fraška“
Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka a budoucí česká hymna, k níž napsal hudbu František Škroup, autor první české opery Dráteník.
Říká se, že inspirací k národní hymně se Tylovi staly také
procházky kutnohorským údolím Vrchlice – právě toto místo se zurčící vodou a šumícími bory na skalinách jej roku 1834 inspirovalo k textu
písně Kde domov můj?.
Miláček bulvárů umírá v bídě
Kdy se
Josef Kajetán Tyl ocitl na vrcholu své kariéry? Zřejmě právě tehdy, kdy byl dramaturgem Stavovského divadla. Národ jej miloval i díky
organizaci společenského a vlasteneckého života,
pořádání plesů a slavností. Měl štěstí, že v té době neexistoval bulvární tisk, který by bezpochyby nenechal bez povšimnutí jeho
rodinné poměry. Tyl se totiž oženil s herečkou Magdalenou Forchheimovou, žil však v podivném manželském trojúhelníku s její mladší sestrou Annou. Zatímco s Annou postupně
zplodil sedm dětí, tolerantní a bezdětná Magdalena pomáhala jejich s výchovou.
Tragický zlom v Tylově životě přinesl revoluční rok
1848 a následná léta Bachovského absolutismu. Roku 1851 byl rozpuštěn český soubor Stavovského divadla a
Tyl přišel o místo dramaturga. Protože se však musel starat o početnou (a stále se rozrůstající) rodinu, složil z propuštěných herců
kočovnou společnost a až do konce života pak putoval po českých městech a venkově.
Obzvlášť poslední roky života, kdy už Tylovi na vlastní literární a dramatickou tvorbu nezbýval čas ani síly, byly plné strádání a utrpení. Na poslední štaci do
Plzně přijel těžce nemocný a tady také v červenci 1856 zemřel. Je
pochován na Mikulášském hřbitově v Plzni a jeho pohřbu se prý zúčastnily tisíce lidí. Nad jeho hrobem nemohla znít žádná jiná píseň než ta, pro kterou si Tyla pamatujeme dodnes –
Kde domov můj, kdysi nenápadná písnička slepého houslisty z Fidlovačky.