Osudy
Vincenze Priessnitze (1799–1851) jsou drsným důkazem tvrzení, že všechno zlé bývá pro něco dobré. Narodil se v osadě Gräfenberku nad dnešním Jeseníkem; záhy mu zemřel bratr a už
od dvanácti let se musel starat matku,
sestru a slepého otce. Sám se dokázal
vyléčit z těžkých úrazů, které mu vynesla práce v hospodářství: ve čtrnácti letech si při svážení dřeva přiskřípnul ruku, o dva roky později ho porazili splašení koně a
přes hrudník mu přejel naložený povoz. Není jasné, co je pravda a co skutečnost, ale Vincenz si prý pokaždé vzpomněl na srnku, kterou kdysi vídával chodit k jednomu z místních pramenů. Ve vodě si omývala zraněnou nožku až do úplného vyhojení – a tak ji zkrátka napodobil. Zatímco ranhojiči ho odepsali a prorokovali mu život mrzáka, Priessnitz si
aplikoval zábaly a studené obklady – a uzdravil se.
Malé začátky velkých lázní
Ať už příběh se srnkou je či není pravda, Vincenzovi nikdo nemohl upřít
přirozenou inteligenci, hloubavost a zkušenosti, které získal při pozorování okolní přírody. Ostatně tvrzení, že prý stačí jen být na čerstvém vzduchu, využívat
pramenitou vodu a zhluboka dýchat, se stalo základem budoucí úspěšné léčby. Do jeho rukou začali lidé z okolí svěřovat zraněná zvířata a nakonec si sebe – a metody podivína, který změnil pohled na lidské zdraví, kupodivu
účinkovaly i na ty, kteří nevěřili. Pověsti o schopnostech mladého Priessnitze a "zázračných" uzdraveních se rychle šířily.
Když mu bylo třiadvacet, nechal přestavět svůj rodný dům ve zděnou budovu s patrem, v přízemí umístil necky, a tak založil první vodoléčebný ústav na světě. Samozřejmě nezůstalo u necek, během následujících let se Gräfenberk stal proslulým lázeňským střediskem, kam se jezdila léčit smetánka tehdejší monarchie. Mnozí nad ním krčili nos; Priessnitz neměl lékařské vzdělání, vlastně ani do školy příliš nechodil, ale jeho metody dokázaly úspěšně vyléčit tisíce pacientů.
Lázně, kde se léčí vzduchem a vodou
Do
Priessnitzových lázní s
několika desítkami pramenů v okolí jezdí lidé dodnes. Není divu, zdejší mikroklima je opravdu jedinečné a podle pravidelných měření mají
lázně nejčistší ovzduší v celé České republice. Na svazích Studničního vrchu, hned nad lázněmi, bublají potoky, šumí malé vodopády a ledová voda stéká do bazénků, kanálů a nádrží – tam najdete originální
balneopark, kde si podle pokynů na informačních panelech můžete některé
Priessnitzovy jednoduché, staré, ale účinné metody ověřit na vlastní kůži.
Prinessnitzův
přírodní styl léčby ale nezahrnoval jen čerstvý vzduch, studené zábaly či obyčejné šlapání v ledové vodě, ale také střídmou životosprávu,
dostatek spánku i pracovní terapii. Lázeňští hosté o
dklízeli sníh nebo listí,
řezali a štípali dřevo – a kdo přísný režim porušil, ten musel lázně opustit. Těžko říci, jak by se dnešním hýčkaným klientům ale líbilo, kdyby jim procedury ordinoval sám velký (a přísný) zakladatel?