Narodila se roku 1843 v Praze, jenže nikoliv v paláci Kinských na Staroměstském náměstí, jak mylně uvádějí někteří autoři jejích životopisů, a nikoliv jako hraběnka Kinská. Ano, její otec byl hrabě František Josef Kinský, příslušník nejstarší a nejvýznamnější české šlechty, ale matka Sofie Vilemína von Körnerová pocházela z "nižšího stavu". Jejich děti tak přišly o hraběcí tituly a nemohly se řadit do kruhů vysoké šlechty.
Z Evropy na Kavkaz
Bertha, která ovládala několik cizích jazyků, četla německé, francouzské a anglické klasiky a získala skvělé vzdělání, vyrůstala s matkou a bratrem v Brně a ve Vídni. Přes opakované pokusy proniknout na divadelní scény se nikdy nestala operní pěvkyní, její dědictví navíc matka prohrála v různých kasinech. Berta se tak celý život potýkala s finanční tísní. O nápadníky ovšem nouzi neměla; byl mezi nimi dokonce i Alfred Nobel, v jehož pařížské domácnosti krátce pracovala jako sekretářka a hospodyně. Všechny ale zastínil Artur, nejmladší syn svobodného pána Karla ze Suttnerů, do jehož rodiny nastoupila třicetiletá Berta jako vychovatelka a společnice čtyř dospívajících dcer. V červnu 1876 se Berta a Artur nechali tajně oddat ve Vídni.
Ani jedna rodina neměla z jejich svazku radost, a tak na dlouhou dobu odjeli z Evropy. Devět let pak prožili v Gruzii na severním Kavkaze a protloukali se, jak se dalo – výukou zpěvu, klavíru a němčiny ve šlechtických rodinách, články, fejetony a črtami z exotického prostředí i reportážemi o rusko-turecké válce, které psali pro vídeňské a německé časopisy.
Odzbrojte!
Z Berty na Kavkaze vyrostla zručná spisovatelka a přesvědčená bojovnice za mír a proti válce. Když se manželé von Suttnerovi vrátili do Evropy, Berta začala být jako známá a proslulá autorka zvaná na kongresy spisovatelů a doslechla se o existenci mírového hnutí.
V roce 1889 vydala rozhodující knihu "Odzbrojte!" (v německém originále Die Waffen nieder!), která jí v Evropě vynesla pověst utopistky a blázna. Podle přednášky, která zazněla při odhalení pamětní desky Berty Suttnerové v paláci Kinských v Praze, její stále zoufaleji znějící výkřik zanikl v nacionalisticky rozeštvané Evropě, která si přála "velkou válku" a varování "mírové Berty" bagatelizovala jako projevy ženské exaltovanosti a hysterie. Berta však svým románem přeloženým do mnoha jazyků získala pro myšlenku míru statisíce lidí. Účastnila se mírových kongresů a boji za mír zasvětila celý svůj další život. V době, kdy ženy neměly ani volební právo, se stala předsedkyní Rakouské mírové společnosti, spolupracovala s ženským hnutím, propagovala založení mezinárodního smírčího soudu a zabývala se také otázkou antisemitismu. Možná právě hlas a argumenty Berty von Suttnerové přesvědčily Alfreda Nobela, aby založil a finančně zabezpečil udělování Nobelových cen. V roce 1905 se udělení Nobelovy ceny za mír jako první žena dočkala i Berta.
Zemřela právě včas, aby nemusela být svědkem prohry svého celoživotního úsilí a války, před kterou varovala lidstvo více než dvacet let. Týden po její smrti v červnu 1914 došlo v Sarajevě k atentátu na následníka habsburského trůnu…