Tam, kousek od
lázeňských Teplic, leží zámek Duchcov, ve kterém slavný
Giacomo Girolamo Casanova de Seingalt trávil poslední roky svého života. Bohužel pro něj: moc šťastné roky to nebyly. Někdejší muž plný energie, který toho za jeden život stihl víc než desítky průměrných lidí dohromady, tu zastával podřadnou funkci bibliotékáře. Dávno mu nepodléhala jedna žena za druhou a o dobrodružstvích jemu vlastních mohl jen snít. Bohudík pro nás: nezbylo mu nic jiného, než na svou minulost vzpomínat a sepisovat ji. Tak vzniklo
slavné dílo Paměti.
Milovník, špion a vyhnanec Casanova začal svůj životopis trochu dál v minulosti, než je zvykem. Sledoval dějiny svého rodu až k roku 1428, kdy prý jeho prapředek unesl svou milou den nato, co složila klášterní slib. Snad chtěl poukázat na to, proč se v jeho těle zabydlely tak nezkrotné
geny. Ostatně nebylo mu ještě ani dvacet, když ho v rodných
Benátkách poprvé (a ne naposled) uvěznili – tenkrát jako výstrahu, aby zkrotil svůj bouřlivý
charakter. Nebylo to nic platné.
Casanova celý svůj život putoval z jedné metropole do druhé,
zastával významné posty, dělal si přátele ve vysokých kruzích a umně z nich tahal finance, střídal jedno povolání za druhým (byl vojákem, houslistou i špiónem), stal se spisovatelem, diplomatem a filozofem a především:
miloval desítky žen bez rozdílu jejich společenského postavení a závazků. Nejednou to byla dobře vdaná žena, co podlehla jeho šarmu. Mimochodem, kdoví, jak to dělal. Jeho přítel princ Charles de Ligne, který se s ním vídal v Duchcově, o něm řekl: "Byl by to velice krásný muž, kdyby nebyl ošklivý". Buď jak buď, podobné "úlety" tenkrát provázely život nejednoho mladého šlechtice. Casanovův problém byl, že on se jimi netajil, ba naopak. To proto skončil jako
vyhnanec, navždy vypovězený z rodných Benátek.
Poslední roky života na
Duchcově byly pro Casanovu utrpením. Však se znával s
Mozartem, Voltairem, papežem Klimentem XIII. i carevnou Kateřinou Velikou – a teď mu dělali společnost jen čeští venkovani. Pro jeho výstřelky tu nikdo neměl pochopení a služebnictvo si s pohrdáním šeptalo, jak pan Casanova nemůže vystát zpátečnickou zámeckou kuchyni, a tak si nechává
z ciziny dovážet olivy, zákusky a tisíce čokolád. Však právě konzumací kakaa byl Casanova posedlý – třeba stejně jako už dávní jihoameričtí indiáni poznal, že má afrodiziakální účinky. Každopádně nejednou se na Duchcově kvůli Casanovovi strhla hádka: třeba když po chodbách rozzlobeně honil kuchaře, který zkazil makaróny.
Dnešní
Duchcov, jeden z nejkrásnějších zámků severních Čech, hostí
unikátní expozici přibližující Casanovův život. Je to
jediná výstava svého druhu na světě, podobnou nenajdete ani v jeho rodných Benátkách. Budete si moct projít pokoje, zařízené přesně tak, jak vypadaly v době, kdy tu slavný svůdník pobýval. Uvidíte jeho
ložnici,
rukopis i křeslo,
ve kterém zde 4. června 1798
zemřel. Kdyby vám to bylo málo, pokochejte se taky ostatními interiéry majestátního Duchcova, jehož historie sahá do 16. století, kdy byl vystavěn v renesančním duchu – později barokně a
klasicistně upraven. Zajímavé je, že krom sálů a salónků vybavených pro šlechtu můžete nahlédnout i do místností služebnictva: je tu pokoj
malíře, hraběcího sluhy a správce. Na závěr si dopřejte procházku romantickým parkem, anebo patříte-li mezi milovníky lázní, vyražte do nedalekých
Teplic. Však tam to měl rád nejen Casanova, ale i
Goethe, Chopin a Beethoven!