Architektura a design elektrospotřebičů, dopravních prostředků či strojů – to je téma, které pro širší a někdy i odbornou veřejnost bude zřejmě považováno za okrajové či za zpestření jakéhosi „hlavního proudu“ v designu.
Národní technické muzeum otevírá výstavu „Čeští architekti Jako designéři techniky – Jiří Kočandrle“, která se jako první věnuje působení absolventů architektonických ateliérů vysokých škol v českém designu technických oborů a upozorňuje na důležitost architektonického školení ve vzniku a rozvoji průmyslového designu jako samostatné mezioborové disciplíny. Významná část výstavy je pojata jako první retrospektivní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle (1941).
Architektura a design – spojení celkem běžné, ne-li samozřejmé. Architekti dnes stejně jako dříve navrhují nábytek a interiéry, designéři pak rovněž interiéry či interiérové doplňky, a v poslední době sami přicházejí i s novými koncepty bydlení.
Přitom to byli právě architekti, kteří si v polovině 19. století mezi prvními všimli rozporu mezi technickým, technologickým a estetickým pojetím průmyslových výrobků. A o půl století později, s nástupem rané moderny, se aktivně zasloužili o převrat v jejich tvarovém a mnohdy i funkčním a technologickém řešení. Architekti stáli u zrodu německého Werkbundu, prvního sdružení podstatně zaměřeného na estetickou kulturu průmyslové výroby, spřízněného Svazu českého resp. československého díla, ale i legendárního Bauhausu. Zcela klíčovou roli pak architekti sehráli v nástupu italského a skandinávského designu, a zásadní vklad měli také v průkopnické éře průmyslového výtvarnictví v poválečném Československu.
V rozsáhlém projektu NAKI II MK ČR Designéři v českých zemích a československý strojírenský průmysl proto nesmí chybět výstava, kterou nyní otevíráme v Národním technickém muzeu: Čeští architekti jako designéři techniky – Jiří Kočandrle.
První část poněkud dlouhého názvu výstavy připomíná výše zmíněný význam architektů a absolventů architektonických ateliérů mezi průkopníky československého průmyslového designu v poválečných desetiletích. Jména jako Stanislav Lachman, Otakar Diblík, František Crhák nebo Jan Tatoušek už vešla do povědomí veřejnosti. První jmenovaný díky výstavě otevřené v NTM před 21 lety. O několik let později pak následovaly putovní výstavy dalších dvou jmenovaných osobností československého průmyslového designu. A konečně výstavní prezentace Jana Tatouška, připravená v souvislosti s uvedeným projektem NAKI, skončila v květnu letošního roku. Na rozdíl od jmenovaných výstav k ní byl také vydán rozsáhlý katalog.
Zatímco Otakar Diblík a František Crhák absolvovali architekturu na brněnské technice, Stanislav Lachman, Jan Tatoušek i další designéři, vystudovali ateliéry tzv. užité architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ateliéry, v nichž působili žáci Pavla Janáka a Josefa Gočára a jejichž tradice sahá až k pedagogickému a návrhářskému působení Gočárova učitele Jana Kotěry, zakladatele Svazu českého díla před první světovou válkou.
Tradici školení budoucích průmyslových designérů v ateliérech architektury VŠUP ovšem v této generaci velmi výrazně zastupuje Jiří Kočandrle, který v roce 1968 absolvoval ateliér prof. Pavla Smetany. Podstatný prostor ve výstavě je proto věnován první retrospektivní prezentaci jeho tvorby, což odráží i druhá část názvu výstavy.
Výstavní prezentace tvorby Jiřího Kočandrle je v rámci aktuální výstavy rozdělena na dvě hlavní části, rozdělené obrazově-hudební kompozicí ilustrující zásadní životní, tvůrčí i myšlenkovou proměnu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vedle výše zmíněných i dalších stěžejních exponátů je součástí výstavy i objekt „Pocta papíru“ jako upomínka na spolupráci s formou EMBA. Každá z obou částí je dále dělena tzv. mezníky, které představují zásadní kapitoly jeho tvůrčího působení.
Zde nesmíme opomenout ani působení pedagogické. V letech 1996-2006 vedl Jiří Kočandrle výuku designu na vysokých školách v jihokorejském Soulu. Jako designér spolupracoval i s korejskými výrobci. Stranou nezůstala ani činnost publikační s teoreticko-filosofickými přesahy, jak dokazuje např. definice designu ze závěru jeho pedagogického působení v Koreji.