František Skála připravil návštěvníkům Valdštejnské jízdárny komplexní zážitek. Nová výstava Národní galerie v Praze představuje jeho práce od roku 2004 včetně těch, které umělec připravil přímo pro prostor Jízdárny.
Od 10. března 2017 do 3. září 2017 bude ve
Valdštejnské Jízdárně k vidění výstava, kterou lze chápat jako
přehlídku různých
tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou a zaběhnutý obraz o autorově práci. Výstava je procházkou
metafyzickou krajinou podivné architektury modelované světlem a dominantami samostatných soch. Jednotlivá díla jsou uskupena do několika dílčích „muzeí“, v nichž jsou představeny
tematické okruhy díla Františka Skály. Divák se může nechat vést mapou expozice, nebo prostředí prozkoumávat na vlastní pěst.
Architektura výstavy umožňuje
jednotlivá díla vnímat z různých pohledů, zevnitř a zvenčí, zezdola a shora, v různých stadiích jejich života. Některá působí jako starodávné vykopávky, jiná jako dílo v procesu vzniku.
Jednotícím aspektem výstavy je světlo, ať už umělé, přírodní nebo duchovní, které autor zkoumá a užívá v různých kvalitativních podobách.
František skála
Dílo Františka Skály (*1956) respektují historici umění, jež jej vnímají jako jednu z klíčových postav českého umění posledního půlstoletí. František Skála působí v řadě uměleckých disciplín. Vytváří
sochy, asambláže, malby, pohyblivé objekty, světelné instalace, zbraně a kytary, kresby, grafiky, koláže, fotografie a série aranžovaných snímků, realizuje
interiéry či celé architektonické projekty. Jeho práce mají blízko k nezatížené obrazotvornosti tvůrců lidového umění nebo art brut, klíčová je pro něj i
nspirace materiálem.
V jeho dílech lze nalézt
odkazy na staré kultury, prehistorické artefakty a umění přírodních národů, v jeho ateliéru vznikají bůžkové,
šamanské propriety, postapokalyptické nástroje. Objevují se ale i motivy technologie, různých přístrojů, součástek, moderních
syntetických materiálů, spotřebičů a zářičů. Část Skálovy práce lze vnímat jako reakci na nadbytečné produkování věcí a zážitků konzumní společností. Proti zkracujícímu se času, po který si věci v moderní společnosti udrží svou hodnotu,
staví Skála jiný rytmus, který zahrnuje i čas opotřebení a stárnutí.