Jindřichohradecká umělecká výročí 2023

Výstava je věnovaná hned třem umělcům najednou – Hanuši Gantnerovi, Richardu Laudovi, Vilému Kostkovi. Nejstarším oslavencem je malíř Hanuš Gantner narozený roku 1853 ve Feldkirchu, o dvacet let později spatřil v Jistebnici světlo světa malíř a grafik Richard Lauda. Nejmladším se stal za dalších 20 let kopidlnský rodák Vilém Kostka. Jak je vidno, ani jeden z nich se nenarodil přímo v Jindřichově Hradci, přesto je osud různými způsoby do našeho města přece jen zavál.

Hanuš Gantner (1853–1914) pocházel z oblasti na hranicích mezi Rakouskem a Lichtenštejnskem. Po čtyřech letech studia na Technické univerzitě v Mnichově obdržel inženýrský titul a v létě roku 1880 nastoupil jako technický aspirant při stavbě arlbergské železnice. V roce 1883 získal místo železničního inženýra na nově vznikající trase Veselí– Jindřichův Hradec–Jihlava. Díky tomu se v Jindřichově Hradci usadil a nakonec i oženil. Po odchodu ze služeb rakousko-uherských státních drah se věnoval výhradně umělecké tvorbě. Také pokračoval ve studiích na vídeňské a mnichovské akademii. V roce 1893 si nechal upravit dům v Nežárecké ulici č. p. 85/IV a zřídil si v něm malířský ateliér. Svá díla vystavoval v Mnichově, v Salcburku a ve Vídni. Za vrchol malířovy tvorby můžeme považovat úspěšné portrétování velkoknížete Jana II. z Lichtenštejnu. V roce 1901 kníže osobně zakoupil několik dalších Gantnerových obrazů. V roce 1906 Gantner prezentoval své dílo v Jindřichově Hradci, poté mezi léty 1911–1912 v pražském Rudolfinu. Přestože zemřel již na počátku první světové války, jeho první posmrtná výstava se uskutečnila v Hradci až v červnu roku 1939. V Lichtenštejnsku proběhla dokonce až v roce 1977.

Další oslavenec, malíř Richard Lauda (1873–1929) se narodil v Jistebnici nedaleko Tábora. Přestože se původně vyučil kupcem, byl roku 1894 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze a tu úspěšně dokončil v roce 1901. Od roku 1904 pokračoval soukromě v dalších studiích. Nejdříve zdokonaloval svou techniku litografie v Mnichově, poté roku 1911 techniku leptu v Paříži. Za I. světové války sloužil u 75. pěšího pluku. Během vojenské služby restauroval malby v kostele sv. Jana Křtitele. Po válce se nejdříve přestěhoval do Prahy, poté do Jistebnice a v roce 1925 se usadil v Táboře. Laudovo malířské a grafické dílo bylo několikrát vystaveno na souborných výstavách Krasoumné jednoty, spolku Mánes a Hollar, jejichž byl aktivním členem. Nepravidelně vystavoval také se spolkem Hagenbund. Od roku 1925 spolupracoval se Sdružením jihočeských výtvarníků. Samostatné výstavy měl v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Táboře, Jindřichově Hradci a v Jistebnici. Po světové válce vydal několik tématických cyklů leptů – Jihočeské motivy, Tábor a Stavba mostu přes Lužnici v Bechyni. Zemřel v roce 1929, nedlouho po vydání posledně jmenovaného cyklu.

Třetí z malířů, major Vilém Kostka (1893–1968) se narodil v Kopidlně. K výtvarnému umění se dostal oklikou, protože se nejdříve vydal na profesionální vojenskou dráhu. Za I. světové války sloužil u pěšího pluku č. 42. S ním bojoval na frontách v Srbsku, Itálii a Albánii. Po vzniku Československa byl v roce 1920 převelendo Jindřichova Hradce. Již během vojenské služby u místního pluku mu připisovali vlohy k malířství a kreslení, pro pluk vytvořil celou řadu výtvarně zpracovaných pozvánek a pamětních listů. V roce 1935 byl převelen do Chebu a poté pracoval na hlavním štábu Ministerstva národní obrany v Praze. V období II. světové války působil na odboru písemnictví Ministerstva lidové osvěty. Dle pozdějšího vyjádření řady nakladatelů a spisovatelů umožňoval tisk českých knih a děl perzekuovaných autorů. Po válce nakrátko nastoupil k aktivní vojenské službě. Ve složité době po roce 1948 se bohužel zavázal ke spolupráci s StB, ale ta s ním byla po několika letech ukončena. Po odchodu do výslužby se vrátil do Jindřichova Hradce. V něm také v roce 1968 zemřel. Výtvarnému umění se naplno začal věnovat až za pobytu ve městě nad Vajgarem. Pro Jindřichohradeckou operu vytvořil řadu scén a působil zde i jako její hlavní výtvarník. Kromě toho se snažil zachytit zákoutí Jindřichova Hradce konce 50. let a první poloviny 60. let 20. století.