Opera od Monteverdiho na Křivoklátě

Monteverdiho skvělá hudba je základem úžasného zážitku při autentickém provedení jedné z prvních oper světa, tentokrát po 410 letech v Královském sále královského hradu Křivoklát. Excelentní výkony všech protagonistů v hudebním nastudování Tomáše Hály a pod režijním a choreografickým vedením Heleny Kazárové přinášejí zcela sugestivní a nezaměnitelné pocity pro všechny diváky-posluchače. Prostředí hradu, jeho genius loci a vjemové zážitky z provedení, jsou propleteny do exkluzivního copu emocí a nálad, které jinde nenajdete.

hudební nastudování -Tomáš Hála

taneční choreografie a režie – Helena Kazárová            

postavy a obsazení:

Amor-Hana Tomášová,

Venuše-Kateřina Zelenková,

Pluton-Josef Kovačič,

Nešťastnice-Zuzana Kopřivová,

hudební doprovod:

housle-Tereza Horáková  a Viktor Janoštín,

violoncello-Halyna Lozynská,

bicí – Pavel Rehberg

Tančí členky Hartig Ensemble – Michaela Bartlová, Veronika Brzková, Blanka Ferjentsik Wernerová, Lenka Kantorová.
                                                                                                                                              
Il ballo delle ingrate Claudia Monteverdiho (1567-1643) je dramatické alegorické dílo, které se odehrává v antickém podsvětí. Libreto napsal O.Rinnucini – libretista Monteverdiho Orfea. Toto ve své podstatě mravoučné dílo bylo poprvé uvedno v Mantově 4.6.1608 při příležitosti svatby Francesca Gonzagy s Markétou Savojskou. Dílo vyšlo tiskem v 8. knize madrigalů – Canti guerrieri et amorosi v roce 1638 a bylo pravděpodobně přepracováno pro příležitost korunovace Ferdinanda III. Po smrti vévody Vicenza I.Gonzagy v roce 1612 byl Monteverdi propuštěn z funkce dvorního kapelníka v Mantově a přijal nabídku prvního kapelníka v kostele sv.Marka v Benátkách. V této funkci působil dlouhých třicet let, věnoval se především komponování duchovní hudby, ale nezapomínal ani na tvorbu světskou a dramatickou. 

Děj opery: Venuše a Amor žádají na Plutonovi, aby přísně trestal duše pyšných žen, jež si z lásky tropily žerty a pohrdaly jí. Pluto je škádlí a směje se moci plamenných citů, ale nakonec jim ukazuje, jaký osud stíhá v podsvětí odpůrkyně lásky. Rozkazuje, aby podsvětí otevřelo brány a nechalo na světlo vyjít stíny nešťastných dívek. S nářkem vycházejí stíny z věčných temnot a tančí kolem Plutona, jenž dává ženám poučení, aby láskou nepohrdaly.