Neznámé beuronské umění, které vzniklo v jihozápadním Německu v Beuronu v klášteře sv. Martina v 60. letech 19. století. Zakladatel P. D. Lenz OSB, který se stal od roku 1880 mentorem benediktinek v nově postaveném klášteře (1888) v Praze na Smíchově.
Ženský klášter sv. Gabriela v Praze na Smíchově byl založen od roku 1888 a stal se po třech mužských benediktinských klášterech prvním ženským konventem beuronské kongregace. Pro sestry klášter postavili benediktini z Beuronu, kteří museli v době Bismarckova kulturního boje odejít v roce 1875 do exilu. V roce 1880 se přestěhovali do kláštera Emauzy, kam přinesli nově vznikající sakrální beuronské umění (odsud název) a o osm let později vystavěli na protilehlém břehu Vltavy první ženský klášter. Beuronský klášter sv. Martina byl obnoven v roce 1887 a působí dodnes v jihozápadním Německu (v Bádensku-Württembersku). V Praze mniši zůstali až do roku 1945.
Finance na stavbu kláštera a kostela na Smíchově zajistila Gabriela hraběnka Swéerts-Sporck. Byl pojmenován po jejím křestním patronu jako klášter sv. archanděla Gabriela. Správný název kostela je Zvěstování Panně Marii.
Po vzniku Československé republiky se benediktinky z pražského Smíchova přestěhovaly do Rakouska. Inventář, který si odvezly s sebou, se v roce 2008 navrátil zpět do Prahy. Při prohlídce uvidíte původní kompletní interiér kostela. V Evropě vznikaly další beuronské benediktinské kláštery, celkem jich bylo 40, dnes jich je 16. Zabývaly se nově vzniklým sakrálním beuronským uměním, které bylo příkladem gesamtkunstwerku, jehož základem byl geometrický kánon, podle něhož vznikaly nástěnné mozaiky (krypta na Monte Cassino) a nástěnné malby, sochy a umělecké řemeslo. Sestry ze sv. Gabriela se zpočátku zabývaly iluminacemi na pergamenu podle pravidel beuronského umění, v klášteře tak vznikly ateliéry malby a výšivek. Benediktinky měly v klášteře i vše potřené k fotografování. Pod Lenzovým vedění (P. Desideius Lenz OSB – zakladatel beuronského umění) malovaly i na zdi, což je v historii ženských klášterů beuronské kongregace zcela ojedinělé. Do roku 1918 vyzdobily vlastními nástěnnými malbami klášter. Inspiraci a výuku získávaly od svého mentora P. Desideria Lenze. Byl nejen zakladatelem beuronského umění, ale i autorem návrhu na veškerou výmalbu kostela Zvěstování Panně Marii. Lenz v období šesti let učil malířsky nadané sestry pochopit velmi komplikovaná geometrická pravidla, která byla jakousi skicou malby, ale i uměleckou historii dob dávno minulých, ze kterých čerpal informace. I Egypťanům známá estetizující geometrie vycházela z představy, že čísly vyjádřená harmonie je odrazem univerza, nekonečnosti Božího tvoření. Při liturgii používali mniši i sestry gregoriánský chorál, jehož oktáva je založena na principu číselného souladu.
V klášteře kromě zachovalé knihovny, kapitulní síně, křížové chodby a refektáře se nachází konventní místnost (dnes přebudovanou na pitevnu), která sloužila sestrám k odpočinku (rekreaci) a kde stál klavír (viz dobová fotografie). Při vstupu do kláštera ho s sebou přivezla jedna ze sester, ve Vídni narozená Maria von Eberhard, která přinesla i několika kufrů not, knih o hudbě a o umění, a hlavně reprodukce egyptských výtvarných děl.
Provází Monica Bubna-Litic.