Václavova bible na Křivoklátě

Vzácná bible obsahuje skoro celý Starý zákon, chybí však závěr Starého zákona a celý Nový zákon. Monumentální rukopis, svázaný v současnosti do šesti svazků, tvoří celkem 1214 pergamenových listů formátu 37 x 53 cm. Oboustranně popsané listy pokrývá text uspořádaný ve dvou sloupcích a napsaný gotickým frakturním písmem. Jedná se o opis druhého nejstaršího německého překladu latinského znění bible, nazývaného Vulgáta, který vznikl již kolem roku 1375 a financoval jej finančník lucemburských panovníků a kutnohorský mincmistr Martin Rotlev, pocházející z bohaté pražské patricijské rodiny. Skoro celý rozsáhlý rukopis bible je napsán jediným písařem. Jen malé části ve 2. a 6. svazku napsal jiný písař.
 
Celkem 654 barevných obrazových miniatur s biblickými scénami ztvárněnými v dobových reáliích vrcholového středověku dokumentuje v mnoha detailech tehdejší život a jeho podobu a představuje tak prvořadý ikonografický pramen poznání této doby. Iniciály a okraje stran bohatě vyplňují barevné bordury rostlinných a zoomorfních ornamentů a drolerie s figurálními, heraldickými, živočišnými i fantastickými motivy a scénami, které vyjadřují nejen oficiální, ale zejména velmi osobní, až intimní královy postoje a zájmy.
 
Především emblémům z okrajové výzdoby vděčí jak bible, tak i další václavské rukopisy za velkou část své popularity. Jsou to zejména točenice, do kruhu svázaná stuha s dvěma volně vlajícími cípy, ledňáček, důvěrně osobní symbol králův, lazebnice, často s malým vědrem a věníkem v ruce, muž uvězněný v kládě, kterým bývá sám král Václav IV., monogramy W a E, spojované s postavou krále a lazebnice nebo královny, a také divý muž. Všechny mají v sobě mnoho skryté a často nevysvětlitelné symboliky, která prozrazuje nebo naznačuje některé typické stránky královy povahy a jeho vztahu k ženám a přírodě a odráží tendence v životě dvorské společnosti směřující od duchovní bohatosti ke světské radosti.

Nedokončenost celého díla dokládá rovněž 600 náčrtků nebo poznámek k další výzdobě. Na ilustracích a okrajové výzdobě bible, v níž iluminátorské umění u nás dosáhlo vrcholu, se podílelo 9 malířů, z nichž však pouze dva jsou známi jménem – mistr Kuthner a dvorský malíř František. Německý překlad bible pořídil pravděpodobně pražský Němec a napsání rukopisu a jeho obrazovou výzdobu provedli zřejmě v letech 1389 a 1395 písaři a malíři z pražských dílen pracujících převážně pro panovníka a jeho dvůr.