Výstava.
Po druhé světové válce opustili Britové Indii, která byla po dvě století jejich kolonií. Krátce nato došlo k rozdělení Indie na dva státy: Dominium Indie a Dominium Pákistán. Bývalé hlavní město Indie Láhaur připadlo na území Pákistánu a Indie musela najít místo, kam umístit svoji státní správu. Řešení, které zvolil tehdejší premiér Džaváharlál Néhrú, bylo překvapivé – postavit zcela nové město podle nejmodernějších urbanistických a architektonických principů se zachováním indických tradic. Zadání znělo: „žádné neoklasické monumenty ani nádhera ve stylu Beaux-Arts, nýbrž to nejlepší z moderní architektury a městského plánování“. Néhrú úkolem v roce 1949 pověřil amerického architekta Alberta Mayera. Jeho koncept zahradního města přepracoval následně Le Corbusier. Na konečném návrhu spolupracoval Le Corbusier se svým bratrancem Pierrem Jeanneretem a dvěma londýnskými architekty a modernisty – Jane Drewovou a Maxwellem Fryem.
Výstava představuje Čandígarh v historických souvislostech i s jeho současnými problémy v plánovaných i neplánovaných aspektech.